(lat. Pharomachrus mocinno, angl. resplendent quetzal)
Popis
Kvesal je největším představitelem ptačího řádu trogoni (Trogoniformes), dorůstá délky těla 36 až 40 cm a váhy okolo 210 g (přibližně jako větší holub). Rozšíření kvesala je ostrůvkovité, najdeme ho v horských mlžných lesích od Mexika po Panamu, v nadmořské výšce od 1 500 do 2 500 m.
Kvesal je odpradávna považován za jednoho z nejkrásněji zbarvených ptáků na světě. Hlava, hruď, svrchní část těla a křídel jsou pokryty kovově lesklým zeleným peřím, oproti tomu břicho ptáka je jasně červené. Pro samce jsou navíc typická zářivě zelená prodloužená ocasní pera, která mohou dosahovat délky až 70 cm, a zlatavě zelené peří na hlavě tvořící chocholku. Při pohledu z různých úhlů se barva peří může duhově měnit, této vlastnosti se říká iridiscence, barva odlesku závisí na úhlu dopadu světla na pero. Samičí zbarvení je podobné, jen méně zářivé, s větším zastoupením šedé a hnědé barvy a bez prodloužených ocasních per. Zobák kvesala je poměrně krátký, ale silný – u samce je žlutý, u samice černý.
Všichni zástupci řádu trogoni mají jedinečnou stavbu nohy, která je charakteristická pro tuto skupinu, tzv. heterodaktylie. První a druhý prst nohy směruje dozadu a třetí a čtvrtý dopředu. Kvesal je tak skvěle přizpůsoben k životu na stromech, ale chůze po zemi nebo silnějších větvích mu dělá potíže. Mohou za to i jeho slabé a krátké nohy. Stejně tak má silná krátká křídla vhodná k přeletu z větve na větev, ale najednou nedokáže přeletět více než pár stovek metrů. Jeho let je ale překvapivě tichý.
Predátory dospělého kvesala jsou hlavně draví ptáci a savci. Mláďatům hrozní nebezpečí i od veverek, lasiček, kynkažu a také dalších druhů ptáků.
Potrava
Dospělý kvesal je potravní specialista, jeho potravu tvoří převážně plody ze stromů a keřů z čeledi vavřínovité (Lauraceae). Do této skupiny rostlin patří mimo jiné i hruškovec přelahodný (Persea americana), který produkuje plody známé jako avokádo. Drobné plody pták polyká vcelku i se semeny, která projdou jeho trávicím traktem a společně s trusem jsou vyloučena z těla. Kvesal se tak nevědomky podílí na rozšiřování těchto stromů a keřů do širokého okolí od původní mateřské rostliny. Tento vztah je příkladem mutualismu, kdy jsou si dva organismy navzájem prospěšné.
Strava kvesala kromě ovoce zahrnuje i hmyz, jako jsou vosy, mravenci a různé larvy, a také drobné obratlovce, jako jsou žáby a ještěrky. Jako zdroj vody kvesal využívá listové růžice pralesních rostlin, ve kterých se zachycuje dešťová voda.
Sociální upořádání
Kvesal žije po většinu roku samotářsky, jedinci se většinou potkávají jen na stromech, kde zrovna dozrávají plody, kterými se živí. V období hnízdění ptáci vytváří monogamní páry s malými teritorii.
Smysly a komunikace
Kvesal má poměrně velké oči, které mu umožňují dobře vidět i v tlumeném světle pralesního podrostu. Pták se ozývá typickým zřetelným měkkým voláním, které je u samiček slabší než u samců. Kromě toho má kvesal další typy zvuků, které využívá, jako jsou varovné signály v případě nebezpečí, volání během období rozmnožování nebo při obhajování teritoria. Kvesala můžeme slyšet nejčastěji během klidných zamračených rán nebo během zamlžených odpoledních hodin. Za slunných nebo větrných dní se téměř neozývá.
Rozmnožování
Na začátku hnízdního období, které trvá zhruba od března do června, dochází k vytváření monogamních párů a vytváření malých teritorií. V této době se samec snaží upoutat pozornost samičky hlasitým voláním, zpěvem a předváděním „zásnubních tanců“. Když samec uspěje a spáří se se samičkou, tak společně začínají hledat vhodné místo pro vytvoření hnízda. Kvesal hnízdí v dutině trouchnivějícího stromu, kterou si pár svými zobáky vyhloubí v rozpadajícím se dřevě, obvykle ve výšce od 4 do 14 metrů nad zemí. Dutinu si nevystýlá žádným hnízdním materiálem.
Samice snáší na dno hnízda dvě bledě modrá kulovitá vejce, na kterých sedí střídavě oba rodiče, samice většinou během noci a okolo poledne, samec brzy ráno a později odpoledne. Dlouhý ocas samce při sezení trčí ven z hnízdní dutiny. Po 18 dnech se líhnou slepá a holá mláďata, která jsou odkázána na péči rodičů. V prvním týdnu života jsou mláďata krmena výhradně hmyzem, od dvou týdnů jim rodiče nosí i drobné obratlovce. Všechen odpad je z hnízdní dutiny pečlivě odnášen.
Vývoj mláďat je rychlý, ve stáří jednoho týdne se jim otevírají oči, ve dvou týdnech jsou už mláďata porostlá měkkým světlým peřím. Ve třech týdnech už mláďata zkouší létat po okolí. Po opuštění hnízda se mládí ptáci zdržují ještě nějakou dobu poblíž svých rodičů. Plného vybarvení peří dosahují samci ale až ve třech letech života.
Zajímavosti
- Řecké pojmenování řádu trogoni, kam patří i kvesal, je odvozeno od slova „trogon“, které znamená hloubení a odkazuje na způsob vytváření hnízd. Slovo quetzal pochází z aztéckého jazyka nahuatl, kde slovo „quetzalli“ znamená „vysoký vzpřímený chochol“.
- Kvesal chocholatý spadá do kategorie téměř ohrožených druhů, v současnosti ho nejvíce ohrožuje kácení původního mlžného pralesa, lov a odchyt pro obchod se zvířaty. Je chráněn zákonem v Mexiku, Guatemale, Panamě a Kostarice, kde vzniklo na jeho ochranu hned několik národních parků, jsou to např. Braulio Corrillo, Chirripo, La Amistad a Monteverde.
- Chov kvesala v zajetí je velmi problémový a složitý. Vyžaduje totiž hodně specifické životní podmínky, hlavně vysokou vzdušnou vlhkost. I proto je odedávna považován za symbol svobody.
- Kvesal chocholatý je národním ptákem Guatemaly, je vyobrazen na vlajce této země, na poštovních známkách a nachází se i v jejím státním znaku. Kromě toho je po něm pojmenována i guatemalská měna – guatemalský quetzal.
- Kvesal je úzce spojen s kulturou a mytologií všech předkolumbovských středoamerických civilizací. Byl spojován s aztéckým bohem Quetzalcóatlem, znázorňovaným v podobě opeřeného hada, který přinesl lidem kakaové boby a čokoládu. Mayové ptáka uctívali jako symbol svobody a bohatství, jeho peří bylo ceněno stejně jako zlato a používalo se i jako platidlo. Jen vladaři, bohatí šlechtici a kněží směli nosit péřové čelenky a ozdoby z kvesalího peří, které je symbolicky spojovaly s bohem Quetzalcóatlem. Ptáci byli chytáni, ocasní pera jim byla utržena a poté byli opět vypuštěni na svobodu. Zabití kvesala byl v té době hrdelní zločin, za který se platilo životem. Dodnes v místních jazycích slovo „quetzal“ znamená drahocenný, posvátný nebo vztyčený.
- Jedna mayská legenda praví, že kvesal uměl před příchodem španělských dobyvatelů krásně zpívat, po zabrání země zpívat přestal a znovu začne, až bude země opět svobodná. Podle další legendy získal kvesal svoje jasně červené peří na břiše v roce 1524, kdy španělský conquistador Pedro de Alvarado bojoval proti hrdinnému náčelníkovi mayského kmene Quiché, Tecún Umánovi. Jejich souboj byl dlouho vyrovnaný, ale Pedro de Alvarado nakonec porazil Tecún Umána a proklál ho svým kopím. V tom přiletěl z blízkého stromu kvesal a sedl si na hruď mrtvého náčelníka, kde se mu peří na břiše nasáklo jeho krví a získalo tak, už napořád, svoji charakteristickou barvu.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.