(lat. Crocodylus porosus, angl. saltwater crocodile, saltie, estuarine nebo Indo-Pacific crocodile)
Popis
Krokodýl mořský má největší areál rozšíření ze všech žijících druhů krokodýlů, který se táhne od východního pobřeží Indie přes jihovýchodní Asii až po pobřeží severní Austrálie. Historicky ale zasahoval na západ k pobřeží Afriky a Blízkého východu a na východ až k břehům Japonska. Krokodýl mořský je také největším žijícím krokodýlem, plazem a zároveň suchozemským predátorem na světě. Samec může dosáhnout délky až 6,7 m a váhy bezmála 2 000 kg. Nejčastěji ale dospělec měří 4,3–5,2 m a váží 400–1 000 kg. Samice je značně menší a většinou nepřesáhne délky tří metrů.
Tělo krokodýla mořského je na rozdíl od ostatních druhů krokodýlů dost široké, takže zvíře může připomínat spíše aligátora. Jeho povrch je pokryt šupinami, které jsou vyztuženy kostěnou destičkou. Okolo krku má méně těchto štítků než ostatní druhy krokodýlů. Zbarvení dospělce je převážně tmavě zelené s několika světlými nebo šedými místy. Spodní strana těla je vždy bílá nebo žlutavá a ocas je šedý s tmavšími pruhy. Zbarvení slouží jako dokonalé maskování, které krokodýlovi umožňuje splynout s okolím. Mláďata jsou světle žlutá s černými pruhy a skvrnami po těle a ocase. Toto zbarvení jim vydrží několik let, než dospějí.
Hlava krokodýla je velmi mohutná a sama o sobě může vážit více než 200 kg. Délka lebky činí více než 75 cm u samce a přes 50 cm u samice. Čenich je jako u jiných druhů krokodýlů hodně široký, ale navíc je ještě delší než u krokodýla bahenního. Od očí se podél celého čumáku táhne pár vystouplých hřebenů. Dlouhé zuby jsou dokonale přizpůsobené k chycení a pevnému sevření kořisti, ale nedokážou dost dobře oddělovat kusy masa. Nejdelší zub v tlamě může měřit až 9 cm.
Krokodýl mořský patří mezi živočichy s nejsilnějším stiskem čelistí vůbec. Svými čelistmi dokáže rozdrtit lebku dospělého tura. Takový stisk je možný díky velmi silnému čelistnímu svalu, který je na dotek tvrdý a pevný téměř jako kost. Oproti tomu svaly otevírající krokodýlí tlamu jsou velmi slabé, a tak stačí při manipulaci s krokodýlem čelisti omotat několika vrstvami silné lepicí pásky. Krokodýl o délce 5,2 m vyvine sílu až 16 000 N, to je doposud nejvyšší změřená hodnota stisku čelistí mezi zvířaty. Je to jako kdyby na kořist v tlamě působila váha 1 600 kg.
Krokodýl mořský žije jak ve sladké, tak i slané vodě. Obvykle se vyskytuje v mangrovových porostech, deltách řek, lagunách a bažinách. Umožňují mu to solné žlázy, které z těla vylučují přebytečnou sůl. Nedrží se jen na pobřeží, ale pouští se i daleko na moře, kudy cestuje i několik týdnů na vzdálenost až 1 000 km. Podobně jako další živočichové využívá při svých cestách mořské proudy. Občas se objevuje i v oblastech daleko za hranicemi svého areálu rozšíření, např. na Fidži, Nové Kaledonii nebo i v mořích okolo Japonska. Ve vodě se krokodýl pohybuje pomocí dlouhého silného ocasu, a to rychlostí 3–5 km/h, při útoku na kořist ale dokáže vyvinout na krátkou vzdálenost rychlost 24–29 km/h. I na souši je překvapivě pohyblivý. Den tráví krokodýl sluněním a odpočíváním ve vodě, na lov se vydává hlavně v noci.
Dospělé zvíře nemá v přírodě přirozené nepřátele, mláďata se ale stávají kořistí varanů, dravých ryb, ptáků, větších krokodýlů atd. Krokodýl mořský se dožívá minimálně 70 let a někteří jedinci možná i více než 100 let.
Sociální uspořádání
Dospělý krokodýl mořský obývá svoje teritorium, které si brání před ostatními, je méně tolerantní k jiným jedincům než ostatní krokodýlí druhy. Dominantní samci si zabírají nejlepší úseky vodních toků a nádrží. Jejich území se kryje s teritorii samic. Mladí jedinci jsou tak vytlačovaní na méně vhodná místa říčních systémů a někdy až do oceánu.
Potrava
Protože je krokodýl studenokrevný živočich, nepotřebuje tolik potravy a vydrží bez ní dost dlouhou dobu. Jakmile se ale naskytne příležitost, může najednou sežrat potravu dosahující až poloviny jeho váhy. Vzhledem ke své velikosti se krokodýl mořský živí širokým spektrem různých živočichů. Vylíhlé mládě žere drobnější živočichy, jako jsou ryby, žáby, hmyz a vodní bezobratlí. Úměrně s tím, jak malý krokodýl roste, se zvětšuje i velikost jeho kořisti. Dospělému jedinci za potravu slouží korýši, měkkýši, ryby, obojživelníci, jiní plazi, ptáci a savci malé až střední velikosti. Starší a dostatečně velký krokodýl si troufne i na větší živočichy, jako jsou sambaři, krajty, varani a dokonce i vodní buvoli. Kořistí krokodýla se mohou stát i jiní velcí predátoři jako třeba levhart.
V této oblasti žije jen jedno zvíře, na které si krokodýl netroufne, a tím je dospělý slon indický. Jelikož se tento druh krokodýla vyskytuje i v mořském prostředí, živí se také mořskými rybami, želvami, žraloky a může napadat i dugongy. Za oběť mu mohou padnout i všechna domácí zvířata od slepic až po dobytek a domácí mazlíčky. V jednom ze zaznamenaných případů byl stržen do vody a zabit hřebec suffolského koně, který vážil jednu tunu. V roce 2011 bylo poprvé věrohodně doloženo ulovení dospělého tygra krokodýlem mořským.
Jeho lovecká strategie je jednoduchá, tiše číhá pod vodou a čeká, až se zvířata přijdou napít. Ve vhodné chvíli se rychle se vymrští, sevře kořist v silných čelistech a snaží se ji stáhnout pod vodu, kde ji utopí. Drobnou kořist polyká krokodýl vcelku, vždy nad vodou nebo na souši. Z většího úlovku odtrhává kusy masa pomocí „válení sudů“, zakousne se do masa a otáčí se okolo své osy. Chycenou kořist si často ukládá do „spižíren“ pod kamenem nebo větví, kde ji nechává změknout.
Otevřenou tlamu pod vodu může mít krokodýl díky tzv. hrdelní záklopce, která vznikla z části jazyka a kryje vstup do průdušnice a jícnu, aby tam nenatekla voda. Žaludek krokodýla je dvoudílný, v první části se nachází gastrolity (spolykané kameny), které slouží k rozmělňování potravy. Druhá část je žláznatá, žaludeční šťávy jsou tak silné, že rozpustí i kosti.
Rozmnožování
Doba páření mořských krokodýlů nastává v období dešťů. Poté samice vybere vhodné místo, bývají to nejčastěji břeh řek, aby tam postavila hnízdo. To je tvořeno hromadou bahna, hlíny a kusů okolní vegetace, na délku hnízdo obvykle měří 175 cm a je 53 vysoké. Do něj samice naklade a zahrabe 40–60 vajec s kožovitou skořápkou, která jsou velká jen 5–8 cm. Inkubace vajec tvá 80–98 dní, po celou dobu se samice od hnízda nevzdaluje a okamžitě útočí na vše, co se k vejcím jen přiblíží.
Během líhnutí vydávají mláďata kníkavé zvuky, tím upozorní samici a ta je vyhrabe ven z hnízda. Kožovitý obal vejce protrhávají tzv. vaječným zubem, který mají na špičce tlamy. Není to ale pravý zub, je to jen ostrý výčnělek, který po vylíhnutí odpadá. Některým mláďatům pomůže s líhnutím samice, a to tak, že oparně protrhne obal vejce. Pohlaví malých krokodýlů je určeno teplotou v hnízdě během inkubace, samice se líhnou v teplotním rozmezí 28–31 °C a samci v teplotě okolo 32 °C.
Vylíhlá mláďata dlouhá okolo 30 cm samice přenese v tlamě do mělké vody, kde s nimi stráví dalších 8 měsíců. Poté se mladí krokodýli rozplavou a ve 2,5 letech si začnou tvořit vlastní teritoria. Samice dospívají ve věku 12–14 let (2,1 m) a samci ve věku 16 let při délce okolo 3,3 metru. I přes všechnu péči, kterou mláďatům na začátku života matka věnuje, se dospělosti dožívá pouze 1 % z nich.
Komunikace
Krokodýli produkují dost různých zvuků, hlavně samci při námluvách vydávají daleko slyšitelné zvuky ve spojení s třesením vody na hřbetě.
Smysly
Krokodýli skvěle vidí, mají barevné denní a vynikající noční vidění. V noci se nejlépe hledají tak, že se svítí baterkou na vodu a jejich oči se ve světle odráží. Mrkají spodním víčkem. Dále také velmi dobře slyší, a to i infrazvuk.
V kůži mají tlakové receptory (DPR = dermal pressure receptor), které slouží k vnímání tlaku, pohybu vody při lovu a orientaci. Zřejmě tím vnímají i chemické signály z vody.
Zajímavosti
- První fosílie tohoto druhu se datují do období před dvěma miliony let. Krokodýl mořský má zřejmě přímou vazbu na krokodýly, kteří žili na březích prakontinentu Gondwana před 98 miliony let.
- I když mozek krokodýla tvoří jen 0,05 % tělesné hmotnosti, je to velmi chytré a učenlivé zvíře, které si pamatuje migrační trasy své kořisti a je schopné řešit i složité úkoly.
- Největší doložený jedinec krokodýla mořského, který je zapsán v Guinessově knize rekordů, byl samec žijící v Bhitarkanika National Park v indickém státě Urísa, jeho délka dosahovala 7,1 m a váha okolo 2 000 kg. Kvůli intenzivnímu lovu během 20. století jsou dnes velcí krokodýli vzácností, protože trvá dlouhou dobu, než narostou. Dá se předpokládat, že díky ochraně krokodýlů budou v budoucnosti velké kusy častější. Existují i nepotvrzené zprávy o větších krokodýlech, ale těžko říci, jestli jsou pravdivé.
- Někteří jedinci stráví v moři nebo oceánu tak dlouhou dobu, že se jim na šupinách uchytí a rostou přisedlí korýši svijonožci.
- Krokodýl mořský je silný konkurent i pro další druhy krokodýlů, kteří se mu raději vyhýbají. Pro lidi je také hodně nebezpečný, ve svém teritoriu je považuje za narušitele nebo kořist a napadá je. Vzhledem k jeho velikosti, síle a rychlosti je téměř nemožné přímý útok přežít. Jedinou obranou proti napadení krokodýlem je vyhýbat se místům, kde se vyskytuje. Mimo Austrálii (jeden až dva smrtelné útoky za rok) neexistují příliš přesné statistiky o počtech napadení a zabití člověka krokodýlem. Jedna studie odhaduje okolo 2 000 napadení za rok. Zhruba polovinu tvoří útoky krokodýlů do tří metrů délky, které jsou spíše teritoriálního charakteru a nebývají smrtelné. Smrtelné případy útoků jsou většinou od krokodýlů s délkou okolo 4,3 m a mají už spíše predační charakter, kdy člověka považují za svou kořist.
- Během japonského ústupu v bitvě o ostrov Ramree 19. února 1945 padlo za oběť mořským krokodýlům více než 400 japonských vojáků, kteří byli obklíčeni britskými jednotkami v bažinách, kde museli přečkat noc. Dalším známým případem je napadení Val Plumwoodové, australské ekofeministky a aktivistky v roce 1985. Krokodýl na ni zaútočil při návštěvě národního parku Kakadu, když plula po řece v kanoi. Podařilo se jí dostat blíže ke břehu, kam chtěla vyskočit, ale krokodýl ji chytil a udělal tři otočky. Pak se jí podařilo utéct výše na bahnitý břeh. Navzdory svým těžkým zraněním se vydala na cestu ke stanici strážců parku, když už nemohla dál jít, tak se alespoň plazila. Protože se nevrátila do večera, vydal se jí jeden ze strážců hledat a zaslechl její volání o pomoc. Trvalo 13 hodin, než se dostala do nemocnice v Darwinu, kde strávila léčením další měsíc.
- V minulosti byl krokodýl hojně loven pro maso, vejce a velmi cennou kůži, která se využívala k výrobě luxusních předmětů. Intenzivní a neregulovaný lov během 20. století způsobil rychlý pokles početnosti, a to až téměř na hranici vyhubení. Po zakázání lovu a obchodování s krokodýlími „produkty“ se jejich situace zlepšila. V posledních desetiletích se počet krokodýlů zvyšuje, v současnosti je krokodýl mořský zařazen mezi málo dotčené druhy. I dnes je však v některých oblastech ohrožuje nelegální lov a těžko kontrolovatelný černý obchod. Velkým problémem je také ztráta vhodného prostředí k životu: bažinaté oblasti se vysušují a používají v zemědělství a také ubývá vhodných míst pro kladení vajec.
- Krokodýl mořský se objevil na známkách mnoha zemí, např.: Austrálie, Indonésie, Malajsie a Palauské republiky. V Timoru je považován za posvátného, podle legendy byl celý ostrov vytvořen obrovským krokodýlem.
- Krokodýl mořský se několikrát objevil i ve filmu a v televizi: ve filmech o Krokodýlu Dundeem a v řadě přírodovědných dokumentů „Lovec krokodýlů“, kde vystupoval Stewe Irwin, australský přírodovědec, který tragicky zemřel v září 2006 po zasažení jedovatou trnuchou.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.