Kolibřík fialkový
(lat. Campylopterus hemileucurus, angl. violet sabrewing)
Kolibřík šedobřichý
(lat. Phaethornis guy, angl. green hermit)
Popis
Kolibříci (Trochilidae, angl. hummingbirds) jsou nejmenšími ptáky na světě. Vyskytují se pouze na obou kontinentech Ameriky, od Aljašky po Ohňovou zemi. Většina druhů kolibříků žije v tropických lesích, nejčastěji v blízkosti vody v různých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Některé druhy se vyskytují i v nadmořských výškách okolo 5 200 m a jejich areál rozšíření zasahuje daleko na jih.
Kolibříci fialkoví jsou největším druhem z kolibříků žijících mimo Jižní Ameriku. Dorůstají délky těla 15 cm a dosahují váhy 9 až 12 g. Najdeme je od jižního Mexika po Kostariku a západní Panamu. Kolibříci šedobřiší jsou o něco menší, dorůstají délky 13 cm a váhy šest gramů a vyskytují se od Kostariky až po severní část Jižní Ameriky.
Díky nádhernému barevnému peří se těmto ptákům někdy přezdívá „létající drahokamy“. Zbarvení je dáno buď lomem světla ve vrchní vrstvě pera (výsledkem je světlo různých vlnových délek a barev), nebo může být způsobeno pigmenty uloženými v peru, které vytváří většinou rezavohnědé zbarvení. Při pohledu z různých úhlů se barva peří může duhově měnit, této vlastnosti se říká iridiscence. Jak napovídá pojmenování, kolibříci fialkoví jsou převážně tmavě fialoví s temně zeleným hřbetem a svrchní stranou křídel. Krajní pera černého ocasu jsou bílá. Peří kolibříků šedobřichých je tmavě zelené, které směrem k ocasu získává modrozelenou barvu. Špičky per ve středu zužujícího se ocasu jsou bílé. Okolo očí se kolibříkům táhnou typické černé pruhy ohraničené žlutobílými pruhy, spodní část zahnutého zobáku je jasně červená. Barevnější peří mají většinou samci, samice a mláďata jsou spíše nenápadnější.
Kolibříci mají při aktivitě nejrychlejší metabolismus mezi zvířaty (s výjimkou hmyzu). Jejich srdeční tep může dosáhnout 1 260 úderů/min a dechová frekvence 250 nádechů/min. Mají tzv. vířivý let – nemávají křídly nahoru a dolů jako ostatní ptáci, ale opisují s nimi tvar ležaté osmičky. Tento pohyb udělají 12krát až 80krát za sekundu! Kolibříci létají rychlostí 54 km/h a jsou to jediní ptáci, kteří dokážou létat i pozadu.
Tento typ letu je velmi energeticky náročný, většinu dne proto tráví ptáci sezením na větvi a trávením potravy. Nejsou schopni si dlouhodobě uchovávat energii a tak jim neustále hrozí smrt vyhladověním. Aby ušetřili vzácnou energii, během noci nebo v období nedostatku potravy vědomě upadají do stavu podobnému hibernaci (tzv. torpor). Metabolismus se jim sníží na 1/15 normálního stavu a srdeční frekvence poklesne na 50–180 úderů za minutu.
I přes rychlý metabolismus žijí, v porovnání se stejně velkými živočichy (např. rejsky), poměrně dlouho. Dožívají se 3–5 let, rekordmankou je samička kolibříka šestibarvého (Selasphorus platycercus), která se dožila 12 let.
Sociální uspořádání
Kolibříci žijí samotářsky, nevytváří hejna a ve skupině žije jen samice s mláďaty, dokud jsou na ní závislá. Některé druhy si hájí teritoria, která představují kvetoucí keře. Jiné druhy teritoriální nejsou a potulují se volně od jednoho keře k druhému.
Potrava
Kolibříci jsou specializováni na tzv. nektarivorii, jejich potravu tvoří převážně nektar rostlin. To je sladký roztok, který produkují některé druhy rostlin ve svých květech, aby přilákaly opylovače. Kolibříci jsou k získávání nektaru velmi dobře přizpůsobeni, mají dlouhý úzký zobák, který je u některých druhů tvarován podle květu rostliny, na kterou jsou vázáni. Během sání nektaru je zobák jen lehce pootevřený, aby byl prostor pro pohyblivý jazyk, kterým si pomáhají. Záměrně se vyhýbají květům rostlin, které produkují nektar s nižším než 10 % obsahem cukrů. Nektar je sice dobrým zdrojem cukrů, ale je chudý na další živiny (bílkoviny, vitamíny, minerály atd.). Proto kolibříci loví drobný hmyz a pavouky, aby si tyto látky doplnili.
Jejich metabolismus je velmi rychlý, a tak denně vypijí množství nektaru odpovídající dvanáctinásobku jejich tělesné váhy. Nektar získávají navštívením stovek květů rostlin, které však kolibříkům nedávají nektar zadarmo. Během pití se na ptákovi zachytí pylová zrna, kterými opylí další navštívený květ. Různé druhy kolibříků jsou přizpůsobené a vázané na konkrétní druhy rostlin, se kterými se společně vyvíjí, tomuto jevu se říká koevoluce.
Rostliny opylované kolibříky mají často červené, oranžové a zářivě růžové květy. Tyto barvy totiž nejsou dobře viditelné v UV světle, podle kterého se řídí hmyz. Ten si těchto květů „pro kolibříky“ nevšímá a tak nedochází ke konkurenci o potravu. Nektar, který produkují rostliny opylované kolibříky, se liší složením od nektaru rostlin opylovaných hmyzem.
Rozmnožování
Kolibříci mají zvláštní typ promiskuity, sameček si hájí rozkvetlý keř jako svoje teritorium a samička se může napít z květů až poté, co se s ním spáří. Samci se samotného hnízdění neúčastní.
Většina druhů si staví mističkovitá hnízda ve větvích stromů nebo keřů, některé druhy ho „lepí“ na listy rostlin. Kolibříci používají ke stavbě hnízda i pavoučí vlákna, kterými spojují hnízdní materiál. Taková „elastická“ hnízda se pomalu zvětšují, jak mláďata rostou.
Kolibříci kladou nejmenší vejce ze všech druhů ptáků, ale v porovnání s velikostí dospělce jsou relativně velká. Samice klade jedno až dvě vejce, na kterých sedí 14–23 dní, v závislosti na druhu kolibříka. Mláďata se líhnou bezmocná, samice je krmí malými členovci a nektarem.
Zajímavosti
- Anglické jméno skupiny hummingbirds je odvozeno od bzučivého zvuku, který vydávají křídla během letu.
- Kolibříci vydávají zvuky vibracemi ocasních per nebo rychlým máváním křídel. Mají slabý hlasový orgán, kterým nedokážou produkovat příliš hlasité zvuky.
- Aztékové nosili talisman vytvořený z kusu kolibříka, který symbolizoval sílu a energii. Ostrý zobák kolibříků jim připomínal boj se zbraní a také pouštění žilou. Tyto amulety byly ceněny pro zvyšování sexuální potence, energie a životní síly a také pro zlepšení bojové schopnosti svého nositele. Aztécký bůh Huitzilopochtli byl často zobrazován jako kolibřík. Také jeden z obrazců na planině Nazca představuje kolibříka. Lidé kmene Ohlone si vypráví báji o tom, jak kolibřík přinesl na svět oheň.
- Trinidad a Tobago je znám jako země kolibříků, kolibřík je tam ve státním znaku, na 1centové minci, ale i v logu Carribean Airlines.
- Nejlépe se kolibříci pozorují, když létají do speciálního krmítka připomínajícího květy, do kterého se dává směs vody a bílého cukru.
- Některé druhy kolibříků migrují na velké vzdálenosti, např. kolibřík rubínohrdlý (Archilochus colubris) překoná 800 km dlouhou cestu přes Mexický záliv bez přestávky. Předtím zdvojnásobí svou váhu, aby měl dostatečné zásoby energie.
- Nejmenším druhem kolibříka je kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), která žije na Kubě a měří na délku 5 cm.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.