Bogomilství byl křesťanský náboženský směr, který vznikl v 10. století na území první bulharské říše, přesněji v historickém regionu Makedonie, který je dnes rozdělený mezi tři státy – Bulharsko, Řecko a Severní Makedonii. Pro bogomilství je charakteristický dualismus, tedy boj dobra (světla) a zla (tmy). Vše pozemské jako např. stát, panovník, bojaři (šlechtici) i církevní instituce je podle tohoto učení dílem ďábla. Bůh stvořil pouze duchovní část světa, které také vládne. Pro toto odmítání pozemského světa se používá termín gnosticismus.
Předchůdci bogomilů byli paulikiáni, náboženská sekta působící od 7. do 9. století v byzantské Arménii, jejíž učení mělo rovněž dualistické a gnostické rysy. Po dobytí paulikiánských pevností byzantským císařem v roce 878 byli někteří paulikiáni přesídleni na Balkán, kde ovlivnili hnutí bogomilů. Naopak bogomilové svým učením ovlivnili pozdější italská a francouzská kacířská hnutí.
Hnutí bylo pravděpodobně pojmenováno podle zakladatele hnutí, popa (pravoslavného kněze) Bogomila. Bogomilové zcela odmítali církevní hierarchii, státní instituce i světské právo, není tedy divu, že byli katolickou i pravoslavnou církví považováni za kacíře. Přesto se tento směr křesťanství rychle rozšířil v Byzantské říši, Kyjevské Rusi, Bosně (bosenská církev), Dalmácii, Srbsku a následně v Itálii a Francii (valdenští a kataři). Bogomilské knihy byly v důsledku pronásledování páleny, proto se dodnes nedochovala žádná díla.
Učení bogomilů
Příslušníci hnutí bogomilů prosazovali sociální spravedlnost a rovnost. Kladli důraz na mravnost, odmítali násilí a zakazovali svátosti (ani křest a manželství nepovažovali za svátost). Dále odmítali uctívání Panny Marie i svatých, mše, chrámy, kněží a mnišství, symbol kříže i relikvie (kříž a obrazy svatých považovali dokonce za modly).
Svoje vlastní tělo považovali bogomilové za chrám. To vedlo ke vzniku rituálů očišťování, např. ve formě askeze a půstu (odmítání konzumace masa a pití vína). Hnutí mělo laický ráz. Probíhala prostá shromáždění věřících s modlitbami a výklady těch částí Bible, které uznávali. Z modliteb používali pouze otčenáš. Sami si říkali krstjani – křesťané.
Bosenská církev
V Bulharsku, v srbském knížectví Raška i v Byzantské říši bylo bogomilství do 13. století prakticky vymýceno. Hlavním centrem víry se pak stalo území Bosny, především v údolí řeky Bosny. Ve středověkém bosenském státě se nejen dařilo bosenské církvi, ale také se používalo vlastní písmo odlišné od hlaholice i cyrilice – tzv. bosančica. Přes veškeré snahy papežů a opakované křížové výpravy proti bosenským „kacířům“ vedené Maďary se zde bogomilství udrželo. Přetrvávalo ještě v době, kdy v roce 1463 ovládli území Bosny osmanští Turci, teprve poté postupně vymizelo.
Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.