Bělověžský prales

Bělověžský prales se nachází na rozvodí Černého a Baltského moře, na hranicích mezi Polskem a Běloruskem (hranice mezi oběma státy probíhá napříč pralesem, pro turisty je uzavřena). V minulosti byla celá střední a východní Evropa pokryta hlubokými lesy podobnými těm, které se v pralese dochovaly. První zmínky o původní rezervaci se datují do 10. století, kdy byla zmiňována v souvislosti s lovem zvěře. Její název se vztahuje k malé vesničce jménem Bělověž (dnes na polském území). Potom krajinu postupně ovládala litevská knížata, polští králové a ruští caři. V historii nalezneme i začínající ochranu oblasti: za pytláctví a ulovení zubra byl dokonce uložen trest smrti.

Dnes na území tohoto původního lesa nalezneme jak jehličnaté, tak listnaté stromy. Lesy tvoří celých 96 % území. Zbytek jsou louky, vodní plochy a pole. Jedná se o převážně rovinnou oblast s mírně kontinentálním podnebím. Průměrné stáří stromů je zde 73 let, ale v centrální části je průměrný věk stromů i 130 let. Mnohé z nich mají také svá jména, např. Jagellonský dub, pod kterým údajně odpočíval samotný Vladislav Jagellonský.

Ze zvířecích druhů oblast chrání 59 druhů savců, 250 druhů ptáků, 13 druhů obojživelníků či 7 druhů plazů. Největší ikonou je zde však bizon evropský. Jeho počty byly násilně zredukovány po první světové válce, poslední kus byl pytlákem zastřelen v roce 1919. Nicméně sem byl bizon znovu vypuštěn a 900 jeho zdejších zástupců nyní reprezentuje 25 % světové populace. Z dalších zajímavých zvířat zde narazíte např. na rysy, vlky nebo lišky. Díky dlouholeté systematické ochraně se prales dochoval ve své kráse až do dnešních dní. Je také zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. V roce 1979 byla zapsána nejprve polská strana, v roce 1992 byla přidána i ta běloruská.