Španělské tance - Španělský film - Španělská literatura
Španělské tance
Hudba stejně jako tanec patří mezi nejdůležitější složky španělské lidové kultury, a to od jejích prvopočátků. Z definičního hlediska to od organizovaného systému zvuků (hudba) k organizovanému systému pohybů (tanec) není daleko a dvojnásob to platí právě ve Španělsku. Variace španělské hudby a tance jsou právě tak rozličné, jako jsou rozličné projevy jednotlivých španělských regionů.
Leťte do Andalusie v dobré partě
Leťte na Mallorcu v dobré partě
Flamenco
Asi nejznámějším španělským hudebním a tanečním projevem je flamenco. Flamenco je tancem, zpěvem, hudbou i rytmickým doprovodem, který vděčí za svůj původ Andalusii. Flamenco tak, jak ho známe dnes, je připisováno romskému etniku a vzniklo v průběhu 18. století z tradičních andaluských tanců. Jeho název odkazuje k „flamencos“, jak také někdy bývali nazýváni právě Romové.
Dnes je flamenco nejen kulturním projevem z lidu, ale uměleckým projevem, o jehož popularizaci se zasloužili kytarista Paco de Lucía, zpěvák Camarón de la Isla, režisér Carlos Saura svými filmy s flamencovou tématikou (Krvavá svatba, Carmen, Salomé) či tanečník Antonio Gades.
Jota
Je dalším ze španělských tanců, kterému holduje skoro celé Španělsko, ale jeho vznik si připisuje autonomní oblast Aragonie. Název jota prý pochází z valencijštiny, kde xotar znamená skákat. Jota se tančí většinou za doprovodu kytary, harmoniky a dud v tradičních krojích za rytmického zvuku kastanět.
Sardana
Sardana je kolektivním tancem původem z Katalánska, který se tančí v kruhu a v neomezeném počtu, kdy se všichni účastníci drží za ruce. Je velmi populární také pro svou jednoduchost. Do rytmu tance hraje obvykle kapela, ve které nechybí hudební nástroje jako trubka, kontrabas a bubny.
Muñeira
Muñeira je dalším ze španělských lidových tanců, který pochází ze severní Galicie a je pro něj příznačný hudební doprovod v podobě jednoho z nejstarších dechových nástrojů. Dudy zde zbyly po Keltech.
Sevillana
Je zpěvem a tancem pocházející z města Sevilla na jihu Španělska. Na sevillanu v Seville narazíte během slavností na každém rohu a kromě zvuku a tanečního umění vás oslní i kolorit barev šatů místních tanečnic. Je stejně jako flamenco nejčastěji doprovázená kastaněty a kytarou.
Španělský film
Počátky španělské kinematografie se datují ke konci 19. století a de facto se shodují s počátky světové kinematografie, která vděčí za svůj vznik bratřím Lumièrovým. Za těchto více než sto let vznikla ve Španělsku řada hodnotných filmů od neméně ceněných režisérů. Mezi dnes už filmové klasiky se řadí například nejznámější surrealistický film Andaluský pes od režiséra Luise Buňuela nebo jeho pozdější snímek Viridiana. Viridiana natočená roku 1961 byla po dlouhou dobu nejen ve Španělsku cenzurou zakázána, snad kvůli svému neobvykle kritickému pohledu na tradiční křesťanské projevy soucitu a milosrdenství. Vedle Buňuela, který se nakonec rozhodl pro exil v Mexiku, debutoval ve Španělsku další španělský režisér Luis García-Berlanga. Jeden z nejznámějších jeho filmů je černobílý snímek Kat (El Verdugo) z roku 1963, který umně a s nadsázkou poodhaluje zákoutí španělské společnosti frankistické doby.
Ze současně žijících španělských režisérů je asi nejznámější Pedro Almodóvar, který se do povědomí diváků po celém světě dostal i řadou ocenění. Mezi těmi figurují dva Oscary v kategorii nejlepší zahraniční film za film Vše o mé matce (Todo sobre mi madre) a nejlepší scénář k filmu Mluv s ní (Hable con ella). Snímek Mluv s ní získal rovněž dvě ceny Goya, které jsou španělským protějškem amerických Oscarů. Pro Almodóvara coby režiséra je charakteristické naturalistické ztvárnění skutečnosti ve všech jejich aspektech způsobem, který umí diváka strhnout a pobavit. Častými protagonisty jeho filmů jsou homosexuálové nebo lidé z okrajových kruhů společnosti, jako jsou prostitutky či drogově závislí.
Zmínku zasluhuje také Julio Medem, který se narodil v San Sebastianu v Baskicku a v mládí studoval medicínu, kterou úspěšně dokončil. Nakonec se však rozhodl pro filmařské řemeslo. Mezi jeho nejznámější filmy patří Milenci ze Severního pólu nebo Sex a Lucie. Náměty čerpá z oblasti mezilidských vztahů a jeho filmy jsou protknuty různými podobenstvími lásky.
Dalším z řady španělských režisérů, tentokrát narozeným v Chile, je Alejandro Amenábar, jehož debutem byl film Tesis z roku 1996. Neméně úspěšným byl i jeho následující snímek zvaný Otevři oči (Abre los ojos), který se dočkal remake verze v podobě Vanilkového nebe v roce 2001 s Tomem Cruisem, Cameron Diaz a Penelope Cruz v hlavních rolích. V jeho dalším filmu Hlas moře (Mar adentro) oceněném Oscarem v kategorii za nejlepší neanglický film exceloval v hlavní roli španělský herec Javier Bardem, který si zahrál bývalého námořníka po nehodě ochrnutého na všechny čtyři končetiny.
Mezi další španělské režiséry, kteří si vydobyli své jméno na poli španělské kinematografie, patří Alex de la Iglesia, Fernando Fernán Gómez nebo Fernando León de Aranoa. Poslední zmiňovaný se blýskl na filmovém nebi několika snímky. Například jeho film Princezny z roku 2005 o příběhu dvou prostitutek získal řadu ocenění nejen za herecké výkony hlavních postav, ale i za nejoriginálnější píseň Me llaman Calle od Manu Chao.
Mluvíme-li o španělské kinematografii, je nutno zmínit i Mezinárodní filmový festival, který se od roku 1953 každoročně na podzim koná v baskickém San Sebastianu. Jde o nejprestižnější španělský filmový festival, který se řadí po bok festivalů konaných v Cannes, Berlíně či v Karlových Varech. Dalšími filmovými festivaly pořádanými ve Španělsku jsou festival v Gijónu nebo Filmový festival v Málaze.
Španělská literatura
Španělské literatuře nebo přesněji literatuře ze Španělska patří v evropské a ve světové literatuře nezastupitelné místo. Málokdo by si dnes ze školních lavic nevzpomněl na španělský román Miguela de Cervantese Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, kterým si spisovatel zajistil proslulost po celém světě na mnoho staletí. Zmíněný román patří i dnes mezi 30 nejpřekládanějších knih v historii světové literatury a po náboženských knihách (Bible, Korán) jde rovněž o nejstarší psané dílo takovéto proslulosti vůbec.
Cervantesův umně podaný střet mezi skutečností a iluzí ztvárněný v „rytíři“ Donu Quijotovi se stal také jedním ze základních stavebních kamenů literatury a úrodným tématem i pro další umělecká a filozofická díla. Románem se mezi jinými inspirovali například němečtí hudební skladatelé Richard Strauss či Felix Mendelssohn.
Kromě Cervantese se Španělsko pyšní šesti nositeli Nobelovy ceny (Vicente Aleixandre, Jacinto Benavente, Camilo José Cela, José de Echegaray, Juan Ramón Jiménez a Mario Vargas Llosa).
Autorkou textu je Kamila Rusnoková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.