Historie Rumunska je stejně zajímavá jako země sama. Díky své poloze bylo Rumunsko, stejně jako celý Balkán, křižovatkou mezi Východem a Západem. Dostávaly se sem vlivy římské, řecké, později se zde střetával svět islámu s křesťanským světem. V Rumunsku se mísí elementy románské, slovanské, germánské i turecké.
Oblast tzv. Dácie (přibližně dnešní Rumunsko) obývaná tráckým kmenem Dáků byla roku 106 změněna na římskou provincii Dacia. Tento stav setrval až do roku 275, kdy Římané Dácii nadobro opustili. Tato relativně krátká doba římské přítomnosti v oblasti Dácie překvapivě způsobila, že se místní obyvatelstvo romanizovalo a zde používaná latina dala základy dnešnímu rumunskému jazyku.
Jeďte do rumunské Transylvánie v dobré partě
Po několik dalších staletí, až do vzniku prvních knížectví ve Valašsku a Moldavsku ve 13. století a 14. století, se na území Rumunska vyskytovala různá etnika - od Hunů až po Tatary, většinou se však území Rumunska dostalo jen pod jejich formální nadvládu.
Ve 13. století se ustanovilo Valašské knížectví a o století později knížectví Moldavské. Sedmihradsko bylo od 12. století pod uherským vlivem. V průběhu dějin se jak Valašsko a Moldavsko, tak Sedmihradsko a Banát dostávaly více či méně pod turecký vliv. V Banátu byl dokonce rok 1552 vytvořen Temešvárský pašalík. Další zásadní událostí v dějinách území, která tvoří dnešní Rumunsko, byl rok 1600, kdy se Michalu Chrabrému (valašský vévoda) podařilo sjednotit jak Valašsko a Moldavsko, tak i Sedmihradsko do jediného státního útvaru.
Bohužel pro Rumuny toto sjednocení nemělo delšího trvání než několik měsíců. V 18. století se Valašsko a Moldavsko dostaly do nejpřímější vazalské pozice vůči Osmanské říši. Stalo se tak nastolením vlády tzv. fanariotů, cařihradských Řeků ze čtvrti Fanar. Toto období je rumunskými historiky považováno za jedno z nejčernějších období dějin země. Vláda fanariotů skončila roku 1812.
Rokem 1859 začíná nová kapitola rumunských dějin, protože došlo k personální unii mezi Valašskem a Moldavskem a roku 1861 se obě země spojily - tím vzniká Rumunsko (tehdy stále jako knížectví). Roku 1878, po Berlínském kongresu, se připojuje i Dobrudža, která byla do té doby součástí Osmanské říše. Rumunsko se stává královstvím a prvním králem je zvolen Carol I. z německé dynastie Hohenzollernů. Přestože rumunský král byl etnický Němec, Rumunsko se připojilo v 1. světové válce k Dohodě a vyhlásilo válku Rakousku-Uhersku a Německu.
Po válce, roku 1919, se k Valašsku, Moldavsku a Dobrudži připojuje ještě Sedmihradsko (do té doby součást Rakouska-Uherska), Banát, Bukovina (roku 1775 připojena k Haliči, původně součást Moldavska) a Besarábie (také původně součást Moldavska, okupovaná několikráte Rusy). Tím vzniká tzv. Velké Rumunsko. Ve druhé světové válce bojuje Rumunsko nejprve na straně nacistického Německa, avšak v roce 1944 proběhne povstání proti fašistickému diktátorovi Antonescovi a země se přidá na stranu spojenců. Po válce ztrácí Rumunsko znovunabytou Besarábii a roku 1947 je vyhlášena lidová republika.
V roce 1967, respektive už roku 1965, se k moci dostává Nicolae Ceaușescu (čti Čaušesku). Zprvu oblíbený politik, který uměl šikovně těžit ze své rebelie proti Sovětském svazu (např. odmítl se zúčastnit invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR) se postupem času proměnil v noční můru Rumunska. Diktátorovy projekty jako jeho palác v Bukurešti či kanál zkracující cestu z Dunaje do Černého moře zemi naprosto vyčerpaly a když byl v prosinci 1989 popraven, země se nacházela v troskách a na pokraji hladomoru.
Co si přečíst o historii
Pro zájemce o rumunskou historii doporučím dvě knihy. První je z edice Lidových novin - Dějiny Rumunska od Kurta Treptowa (bohužel dnes ke koupi pouze v antikvariátech), druhá je drobná, ale velmi povedená publikace Miroslava Tejchmana - Dějiny Rumunska. Alespoň malá představa o rumunských dějinách pomůže návštěvníkovi pochopit ducha země a navíc si návštěvu památek lépe vychutnat.
Autorem textu je Bohumír Krampera, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.