Ryby - Mléčné a živočišné produkty - Plody - Pečivo - Koření - Pití - Stravovací zvyky
Všechny podoby ryby
Norská kuchyně je, stejně jako každá jiná, založena na možnostech země, kde se rozvinula. V případě Norska je třeba mluvit spíše o moři než zemi. Všechny možné druhy severoatlantických mořských ryb a nejrůznějších mořských potvor se tu pojídají stále ve velkém, navzdory tvrzení zlých jazyků, že (neoficiálním) národním jídlem je – jako skoro všude jinde – pizza (což minimálně o studentských kolejích samozřejmě platí). Při návštěvě rybích trhů se nenechte zmást slovníkem a tím, že třetina ryb se česky jmenuje z nedostatku našich kontaktů s mořem prostě „treska“ – jsou to opravdu všechno značně odlišně chutnající ryby.
Ryby mohou mít ovšem i velmi nečekanou podobu. Přírodní podmínky totiž vyžadují, aby domorodci uměli v návalech rybářského štěstí zakonzervovat přebytečnou potravu také na méně šťastné časy. Tradičním způsobem je sušení ryb na vysokých dřevěných konstrukcích, které můžete obvykle už zdaleka lokalizovat pomocí čichu – zvláště v oblíbeném souostroví Lofoty, které je tradičně doménou rybářů. Sušenou rybu pak můžete třeba okrajovat a házet ke žvýkání hladovým dětem, anebo ji na pár nocí naložit do kýble s vodou, aby se vám opět proměnila v (téměř) čerstvou.
Sušená ryba rozmáčená v kýblu vody (a následně i jakémsi louhu) je ostatně základem slavného „aromatického“ pokrmu zvaného lutefisk (skutečně doslova „louhová ryba“). Na anglické wikipedii můžete najít i podrobný recept. Není asi divu, že tento pokrm je oblíbeným terčem jedovatých (i doslovně!) poznámek těch, kteří mu až tak moc nefandí.
Další možností „archivace“ rybí bílkoviny je její rozemletí na moučku, z níž pak můžete upatlat želatinovité útvary různých podob – rybí puding (fiskepudding), karbanátky či knedlíčky (fiskeboller). Samy o sobě tyto výtvory asi nadšení nevyvolají, ale osmažené a v kombinaci s dobrou kořeněnou omáčkou či v jiné speciální norské úpravě se dají skutečně konzumovat (ba jsou prý i „dobré“ – alespoň tak to tvrdí domorodci).
Mléčné a jiné živočišné produkty
Norsko má ovšem přece jen své zdroje potravy taktéž na pevné zemi. Je jimi hlavně skot všeho druhu. V nížinatějších oblastech se hojně chovají krávy, v těch vyšších pak ovce a kozy. Kromě masa (salámy a klobásy jsou tu také oblíbené) se hojně využívá jejich mléko, a to opět především k výrobě trvanlivějších sýrů všeho druhu. Na své si přijdou zvláště milovníci kozích sýrů (hledejte nápisy geitost, čte se „jajtust“). Norskou specialitou je zvláště nasládlý hnědý sýr (s přídavkem kozího mléka, ale bez zápachu), ale i bez výraznější chuti. Hnědý sýr se často konzumuje v kombinaci s marmeládou.
Plody
V klidném mikroklimatu fjordů a údolí se ovšem mohou urodit i šťavnaté plody ovoce a zeleniny, kterou by člověk v těchto oblastech nečekal: třešně, jablka, jahody atd. Dají se často zakoupit cestou u silnice, podobně jako třeba brambory nebo jiné farmářské produkty (med, marmelády). Často nemusíte ani zajíždět mezi pole na statek – stačí si vzít pytlík ve stánku u silnice a v kasičce nechat žádaný finanční obnos.
V lesnatějších oblastech a na severu se uplatní i sběr lesních plodů. Specialitou severního Norska jsou morušky, které se vyskytují poměrně vzácně a jejich naleziště jsou tajemstvím, které si nesdělují ani domorodci mezi sebou. Jejich botanický název zní ostružiník moruška.
Pečivo
Norsko má také své tradiční druhy pečiva, i když opět nelze čekat zázraky: listově tenké suché a křupavé placky se jmenují flatbrød (tedy doslova „plochý chléb“), měkčí bramborové placky se nazývají obvykle lomper. Norsko je ovšem dnes už samozřejmě dobře zásobeno bohatou produkcí pečiva německého a francouzského typu.
Koření
Severské kraje nejsou tradiční doménou výrazných koření, přesto zde můžete narazit na původní bylinkové směsi, používané třeba právě na tradiční rybí stravu. Z cizokrajných koření je tu v oblibě zvláště kari a kardamon (zato tradiční český kmín tu budete hledat poněkud obtížněji).
Pití
Norské zvyky ohledně pití se nijak výrazně neliší od těch našich. Vzhledem k vynikající kvalitě vody prakticky kdekoliv v zemi je běžné pít vodu z kohoutků. Velmi rozvinutý je tu také zvyk pití kávy a do jisté míry i čaje. Zvláště u mládeže samozřejmě dominují běžné limonády všech příchutí.
Jediným výraznějším rozdílem je konzumace alkoholu, který se tu nepije průběžně, ale nárazově (ve všech významech toho slova). Více podrobností o Norech a alkoholu najdete v samostatné kapitole Lidé v Norsku.
Stravovací zvyky
V Norsku je hlavním jídlem dne večeře. Oběd, zvaný po anglicku prostě lunsj (či též lønsj, jak se to ostatně vyslovuje), je obvykle jen větší svačinka v podobě obloženého chleba (smørbrød), salátu, apod., kterou si lidé přinesou do práce nebo přímo na místě provizorně vyrobí ze zakoupených surovin.
Kultura svačin (tzv. niste(mat)), podobných těm našim z 80. let, tedy chlebů se sýrem, salámem a případně trochou zeleniny je dodnes v Norsku velmi živá a netýká se jenom obědů, ale hlavně oblíbených túr a výletů všeho druhu.
V Norsku není dovoleno kouřit v restauracích, kavárnách, v barech ani na jiných veřejných prostranstvích a toto pravidlo se tu také poctivě dodržuje.
Autorem textu je Pavel Vondřička, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.