Rudé náměstí - GUM - Chrám Vasila Blaženého - Chrám Matky Boží Kazaňské - Památník Požárskému a Minimu - Historické muzeum - Mauzoleum V. I. Lenina - Kreml - Hrob neznámého vojáka - Manéžní náměstí - Manéž - Chrám Krista Spasitele - Památník Petra Velikého - Novoděvičí klášter - Vysotky - Moskevská státní univerzita - VDNCH - Muzeum kosmonautiky - Moskva city - Bílý dům - Praktické informace
Rudé náměstí
Být v Moskvě a nebýt na Rudém náměstí snad ani nejde. Mnozí místní obyvatelé se sem však podívají jen zřídka. Není výjimkou, potkáte-li Moskvana a on vám poví, že na Rudém náměstí již několik let nebyl. Nemají na to čas a navíc je v Moskvě všechno daleko. Pro každého turistu je však téměř povinností podívat se na hlavní náměstí Moskvy, od roku 1991 zaneseného na Seznam světového dědictví UNESCO. Vždyť právě zde se odpradávna uskutečňovaly nejdůležitější historické události. Jednak zde býval trh, konaly se tu veřejné popravy, aby byly všem na očích, a vyhlašovala se odsud nejdůležitější carská rozhodnutí (konkrétně z vyvýšeného místa nacházejícího se nedaleko od Chrámu Vasila Blaženého, tzv. Lobnoe mesto).
Po přenesení hlavního města do Petrohradu v roce 1712 význam Rudého náměstí opadl. Znovu nabyl své důležitosti v roce 1918 poté, co Moskva získala nazpět status hlavního města. Od té doby se Rudé náměstí využívá k nejrůznějším účelům, třeba k vojenským přehlídkám při májových oslavách vítězství. Jedna z nejsmutnějších vojenských přehlídek se odehrála 7. listopadu 1941, kdy odsud tanky pokračovaly rovnou na frontu.
Rudé náměstí zažilo i sovětskou slávu, po skončení 2. světové války zde byly páleny standardy poražené německé armády nebo v roce 1961 tu jásající davy vítaly Jurije Gagarina po jeho kosmickém triumfu. V dnešní době tu probíhá spousta výstav a festivalů pod otevřeným nebem, v zimě si tu lidé mohou zabruslit na kluzišti, v únoru řádně oslavit masopust a v květnu zhlédnout tradiční májové oslavy. Lépe je však uvidíme na obrazovkách, jelikož vstup na Rudé náměstí je při oslavách určen především pro VIP.
Jak se dostat na Rudé náměstí
Nejlépe se na Rudé náměstí dostaneme od stanice metra Ochotnyj rjad. Pokud se z metra správně vymotáte, dostanete se na Manéžní náměstí a před vámi se objeví červeno-fialová budova historického muzea. Před ní sedí na koni maršál Georgij Žukov, jeden z nejlepších sovětských velitelů druhé světové války (zastavil postup wehrmachtu, dobyl Berlín a přijal německou kapitulaci). Památník zachycuje ruského polního maršála na koni, jenž svými kopyty drtí hákový kříž a německou orlici.
Dále už jen stačí projít Iverskou bránou (jinak také Bránou Vzkříšení), jedná se o napodobeninu staré brány, která tu stála již od 17. století a kterou nechal zbourat Stalin, jelikož mu překážela při vojenských přehlídkách.
A pokud zrovna náhodou nebude brána zavřená kovovou mříží, rozprostře se před vámi Rudé náměstí jako na dlani. Po pravé východní straně uvidíte stěnu Kremlu a Mauzoleum V. I. Lenina, na jižní straně je pak dominantou Chrám Vasila Blaženého, před kterým stojí památník Požárskému a Minimu, kousek od nich je vyvýšené lobnoe mesto, po levé straně se rozprostírá majestátní bílá budova GUMu a docela kousek od nás je pak nenápadná kaple Matky Boží Kazaňské.
GUM (Glavnyj universalnyj magazin)
Gum je rozhodně jedno z nejznámějších a nejkrásnějších nákupních center na světě. Návštěvníky nadchne svými rozměry, luxusem a obdivuhodnou lehkostí a vzdušností. Ve třech obchodních pasážích o délce 250 m a o výšce několika pater se skrývá až 1 000 obchůdků. Koupit si tu můžete ledacos – od kávy a rychlého občerstvení až po luxusní společenské oblečení, parfémy, a někdy dokonce i automobily. Můžete tu také zajít do kina nebo na historické toalety. Často tu probíhají zajímavé výstavy a dům bývá pozoruhodně vyzdoben – ať už plyšovými medvědy, historickými koly či sněhuláky, nebo vánočními stromečky v zimě.
Už od nepaměti na místě GUMu stávalo tržiště, postupem času tady rostly malé obchodní domy a nové obchodní centrum tu bylo postaveno v letech 1890–93 podle projektu architekta Pomeranceva. O výstavbu skleněné střechy se zasloužil Vladimir Šuchov (ruský architekt i vědec, který mj. navrhl první naftové potrubí na světě). Budova je postavena v pseudoruském stylu. Zajímavostí je, že ve 30. letech měl být GUM podle stalinských plánů zbořen a místo něj postaven národní komisariát těžkého průmyslu. Budova však přežila a naopak se v roce 1953 dočkala zevrubné rekonstrukce, které se zúčastnili dělníci z celého Sovětského svazu. Rekonstrukce proběhla v rekordním čase a to za čtvrt roku od srpna do listopadu 1953. Poté zde bylo otevřeno tehdy největší obchodní centrum Sovětského svazu a dům dostal nový název GUM (gosudarstvennyj universalnyj magazín). Poté, co přešel do soukromého vlastnictví, byl přejmenován na glavnyj universalnyj magazin (slovo státní bylo nahrazeno slovem hlavní).
Chrám Vasila Blaženého
Pohádkový, barevný, pro někoho snad kýčovitý, ale bezesporu nejznámější chrám Moskvy má dva názvy (chrám Vasila Blaženého a Pokrovský chrám na rvu) a je opředen spoustou legend. Byl postavený na příkaz Ivana Hrozného v letech 1555–60 jako připomínka vítězství nad Kazaňským a Astrachaňským chánem. Podle jedné verze jsou jeho staviteli dvě osoby, Postnik a Barma, podle druhé se jedná pouze o jednoho člověka jménem Postnik Barma Jakovlev. Legenda praví, že po dokončení chrámu dal Ivan stavitele oslepit, aby už nikdy nemohl(i) postavit podobné dílo. Kolik stavitelů dal Ivan oslepit, se už asi nedozvíme, ale v množství lidí, kteří kvůli tomuto krutovládci přišli o život, je už jeden oslepený navíc jen jako kapka vody v oceánu…
Symbolika architektury
Devět kupolí, každá jinak vyzdobena, snad působí na první pohled chaotickým dojmem. Opak je pravdou a stačí se jen lépe podívat a uvidíme přesné geometrické uspořádání. Základem je velký kříž, nad jehož každým koncem stojí jedna velká kaple s velkou kupolí. Velký kříž je protknutý malým křížem. Nad každým koncem malého kříže stojí pro změnu malá kaple s malou kupolí. Čímž dostáváme osm kupolí, číslo, jež symbolizuje počet dní obléhání Kazaně. Devátá, největší kaple uprostřed chrámu prý symbolizuje devátý den, kdy tatarské hlavní město Kazaň konečně padlo do rukou cara Ivana.
Za prohlídku chrám určitě stojí. Ačkoliv zvenku působí dojmem velikého chrámu, zevnitř se vám bude zdát asi docela malý. Chrám má sice jen dvě patra, ale zato malinkých kapliček je uvnitř bezpočet. Každá z nich je vyzdobena majestátním ikonostasem a stropy kaplí také stojí za povšimnutí.
Funkce chrámu
Chrám od začátku působil spíše jako památník než jako chrám, jelikož se v každé kapli prováděly bohoslužby jen jednou ročně, vždy na výročí svatého, jemuž byla zasvěcena ta konkrétní kaple. Častěji tu bohoslužby ani nebylo možné konat, jelikož místnosti nebyly vytápěné. Jednou z kaplí byla kaple Vasila Blaženého, kterou přistavili až 30 let po vzniku stavby, po kanonizaci svatého Vasila, a která dala chrámu jeho druhé jméno.
Od roku 1928 sloužil chrám jako pobočka státního historického muzea, ve 30. letech měl být vyhozen do povětří, v roce 1990 byl zapsán na Seznam UNESCO a v současné době slouží jednak jako muzeum, ale už opět také jako chrám.
Vasil Blažený
Vasil Blažený byl zvláštní postavou Moskvy 16. století. Opovrhoval společenskými normami, žil jako tulák, chodil bez bot a navíc se asi jako jediný nebál cara Ivana Hrozného a odvážil se mu říkat pravdu. Ještě ke všemu za svoji troufalost nebyl o hlavu kratší, ale byl samotným carem ctěný. Dožil se úctyhodného věku 88 let a byl pochován u stěny Pokrovského chrámu. Později nad jeho hrobem postavili kapli. A jelikož to byla jediná letní kaple v celém chrámu, mše se tu konaly každý den po celý rok, a tak název této kaple přešel postupem času na celý chrám.
Chrám Matky Boží Kazaňské
Malinký červeno-bílý chrám se zlatou kupolí se nachází v severní části Rudého náměstí, mezi GUMem a historickým muzeem. Velitel dobrovolnické armády, která vyhnala ze země Poláky, Požárský, nechal na svoje náklady na tomto místě postavit dřevěný chrám, který nazval Kazaňský, z vděčnosti kazaňské ikoně Boží Matky, hlavní válečné ikoně vojska Požárského a Minima (viz informace o památníku). Dřevěný kostel shořel při požáru v roce 1635 a pak tu byl postaven kamenný chrám.
Postupem času se z něj stal jeden z nejdůležitějších moskevských chrámů a procházel mnoha rekonstrukcemi. Byly k němu přistavovány a pak zase bourány zvonice, měněny ikonostasy a poslední rekonstrukcí prošel v letech 1925–1930 pod vedením architekta Petra Baranovského. Přišla mračná třicátá léta a chrám byl zavřen, chvilku sloužil jako jídelna, potom jako sklad, načež byl v roce 1936 zbourán. A důvod? Překážel při májových oslavách. Chrám, který zde vidíme dnes, je věrnou kopií původního. Byl vybudovaný na začátku devadesátých let podle projektu Olega Žurina, jednoho ze žáků Petra Baranovského.
Památník Požárskému a Minimu
Na tomto památníku z roku 1818 si můžeme přečíst nápis: Občanu Minimu a knězi Požárskému věnuje vděčné Rusko. A má být proč vděčné. Zde se musíme vydat zpět do historie do roku 1612, kdy se odehrála krvavá bitva o svobodu země. Od září 1610 byla Moskva okupovaná polskými vojsky. Z Moskvy vyjížděli Poláci po celé zemi, okrádali obyvatele, podřezávali dobytek, vypalovali města, vraždili obyvatele nebo je brali do zajetí a vysmívali se jejich tradicím. Tou dobou se navíc na severozápadě země objevil nový nepřítel – Švédové.
Na podzim 1611 byla velká část země na severozápadě v rukách nepřítele a ve zpustošeném hlavním městě Moskvě trvale sídlila polská vojenská posádka. Země upadala. Neměla centrální vládu, ani svoji armádu, ani prostředky na boj. Situace byla zoufalá. V tom se odhodlal starosta Nižního Novgorodu Kuzma Minima a začal ze svého lidu formovat dobrovolnickou armádu. Ještě bylo třeba zvolit velitele, jímž se stal kněz Dmitrij Michajlovič Požárský, pověstný svoji odvahou a čestností.
Vojsko se vydalo na cestu z Nižního Novgorodu. Na čtyři měsíce se zastavilo v Jaroslavli, kde nabíralo na síle a odhodlání a v červnu 1612 se vydalo na Moskvu. 24. srpna tu proběhla hrozná, krvavá bitva. Osvobodit Kreml ještě chvíli trvalo, ale vyhladovělí Poláci se nakonec v říjnu vzdali. A tak dobrovolnická armáda Minima a Požárského a nasazení ruského lidu zachránili zemi před nepřítelem a zajistili jí svobodu.
Historické muzeum
Na východní straně Rudého náměstí stojí GUM a na severní GIM (Gosudarstvennyj istoričeskij muzej), impozantní stavba státního historického muzea. Místo, na kterém postavili muzeum, už také leccos pamatuje. Dříve tu stála lékárna, státní duma, magistrát, následně první moskevská univerzita a pak v roce 1872 dal car Alexandr II. postavit finančně nákladnou budovu muzea, jež mělo přehledně zobrazovat historii ruského národa. Pro návštěvníky se dveře muzea otevřely o 11 let později.
Na výzdobách sálů se podíleli nejvýznamnější ruští umělci jako A. P. Popov, V. M. Vasnecov a později I. E. Repin nebo V. A. Serov. Ve 39 sálech si mohou návštěvníci udělat představu o historii a kultuře ohromného národa od pradávna do začátku 20. století. Jednotlivé místnosti jsou zasvěcené třeba prvním obyvatelům Rusi, tatarsko-mongolskému jhu, Ivanu Hroznému a jeho kruté době, rozdrobenosti země a jejímu sjednocení, pokroku doby Petra Velikého, osvícenému absolutismu Kateřiny II. Veliké, vítězství nad Napoleonem, zrušení nevolnictví nebo dobývání Sibiře. Spousta exponátů byla získána ve 20. letech znárodněním majetku. V té době mělo muzeum ještě sloužit jako naučně-výzkumný ústav, po roce 1928 začalo být využíváno převážně k propagandě. V letech 1936–37 u příležitosti otevření výstavy na počest dvacátého výročí revoluce bylo hodně interiérů zaběleno a zničeno.
V současnosti je tu vystaveno okolo 22 tisíc předmětů ve dvou patrech na ploše 4 000 m². Abyste obešli všechny exponáty, musíte udělat více než 4 000 kroků, přičemž nachodíte přibližně 3 km. Pokud si každý vystavený předmět budete prohlížet po dobu jedné minuty, budete na prohlídku potřebovat asi tak 360 hodin, a to zhlédnete pouhé 0,5 % muzejní sbírky. Celkově vlastní historické muzeum 4,5 milionu exponátů. Jestliže opět budeme počítat s tím, že byste na jeden exponát věnovali pouhou minutu svého drahocenného času, vyšli byste z muzea až po osmi letech. Stručně řečeno, je tu toho moc.
Mauzoleum V. I. Lenina
Mauzoleum V. I. Lenina patří mezi nejpopulárnější turistické atrakce Moskvy. Stojí se na něj dlouhé fronty, často přes celé Rudé náměstí až do Alexandrovského sadu. Je to jediné „muzeum“ v Moskvě, kam se neplatí vstupné. Pouští se sem po skupinkách 20 lidí, přičemž používání fotoaparátů, videokamer nebo mobilních telefonů s fotoaparátem je zakázáno, na což dohlíží početná skupina ochráníků (ruská ochranka). Ani chvilku postát zde lidem není dopřáno, v podstatě jen projdou mauzoleem a z patřičné vzdálenosti vidí odpočívajícího revolucionáře. Nával je převeliký a navíc mezi lidem kolují domněnky, zda již není tělo Lenina voskové a zda třeba počet vyměněných částí jeho těla nepřevyšuje původní nabalzamované.
Otázka, zda by se tak rušné místo věčného odpočinku zamlouvalo Leninovi, se zdá být nadbytečná. Ve své poslední vůli si přál být pochován v Petrohradě vedle své matky. Avšak mnoho vlivných lidí si přálo, aby jeho tělo zůstalo zachováno pro budoucí generace, a tak už šest dní po jeho smrti (zemřel 21. 1. 1924) byl pochován v prozatímním dřevěném mauzoleu. Tělo nabalzamované jedním z předních ruských patologů zde během dvou měsíců zhlédlo přes 100 tisíc lidí. Se stavbou mauzolea (nebo mauzoleí?) je spojeno jméno ruského architekta A. V. Suševa. Po dvou měsících bylo prvotní mauzoleum uzavřeno a začalo se se stavbou druhé verze. Ta už se podobala současnému mauzoleu, ale bylo ještě vyrobeno ze dřeva. V roce 1929 se začala stavět současná budova z mramoru, žuly a dalších kamenů. Za jeden rok od otevření už Leninovo tělo zhlédlo přes 10 milionů lidí. V 50. letech tu byl vystaven i Stalin, kterého pak během destalinizace pohřbili u kremelské zdi. Mauzoleum se stalo symbolem SSSR a komunismu, později oblíbenou turistickou atrakcí.
Kreml
Navštívit Moskvu a nepodívat se do Kremlu, to je jako byste v Moskvě ani nebyli. Právě zde – za vysokými červenými cihlovými zdmi, které ovšem ne vždy byly takto červené (od 18. do 20. století se natíraly na bílo) – se jednalo o těch nejdůležitějších věcech a padala rozhodnutí, která svým významem postihovala celou zemi. Budeme-li považovat Moskvu za stát ve státě, pak bez nadsázky bude i Kreml samostatným městem ve městě. Jeho plocha dosahuje 28 hektarů a jeho hodnota vzhledem ke kulturnímu bohatství byla v roce 2012 oceněna na 1,5 trilionu ruských rublů (v přepočtu se jedná o sumu 50 miliard amerických dolarů). Tak tedy: „Hurá na Kreml!“
Kam se v Kremlu podívat?
Před plánovanou návštěvou moskevského Kremlu doporučuji navštívit internetové stránky Kremlu. Zde se dozvíte aktuální informace například o uzavření Kremlu (pozor, občas je Kreml veřejnosti uzavřen nebo je vstup do některých částí omezen) a také se zde dozvíte o aktuálních výstavách, můžete si prohlédnout mapu Kremlu dozvědět se spoustu zajímavostí z historie i současnosti Kremlu.
Prohlídkové okruhy
- Oružejnaja palata (Zbrojnice) – vstup pro dospělé 700 rublů, pro studenty 200 rublů (platné pro rok 2013).
- Komplex Chrámového náměstí (někdy bývá označeno jako teritorium Kremlu) – na tomto prohlídkovém okruhu uvidíte chrámy na Chrámovém náměstí. Zvenku uvidíte technické památky zvon car-kolokol a dělo car-puška a také zvonici Ivana Velikého. Vstupné pro dospělé 350 rublů, pro studenty 100 rublů.
- Zvonice Ivan Veliký – včetně muzea architektury moskevského Kremlu (dospělí 500 rublů, studenti 250 rublů).
- Výstavy v Uspenské zvonici a paláci patriarchů (každá výstava stojí 200 rublů, pro studenty 100 rublů)
- Přehlídka koňského a pěšího prezidentského pluku, která probíhá na Chrámovém náměstí (v sobotu ve 12 h od dubna do října, na tuto vstupenku se můžete dostat i do chrámů na Chrámovém náměstí; cena 350 rublů pro dospělé, 100 rublů pro studenty).
- Expozice Poklady moskevského Kremlu v Blagoveščenském chrámu (vstup 150 rublů).
Výběr prohlídkového okruhu závisí na vašich zájmech, osobně však doporučuji jako základ komplex Chrámového náměstí a pro ty, kteří se chtějí pokochat zlatem a luxusem nejvyšších vrstev společnosti, Oružejnuju palatu (zbrojnici, ve které rozhodně nenajdete jen zbraně). Doporučuji také počítat s časovou rezervou na zakoupení lístků do Kremlu, fronty někdy bývají až hodinové. Pokud ale budete mít štěstí, koupíte si lístky velice snadno a rychle (kasy jsou umístěné v zeleném pásu v Alexandrovském parku, vpravo dole od hlavní Trojické věže). Pokud se do Kremlu vydáte třeba při májových oslavách, počítejte s důkladnou prohlídkou ochranky. Studenti se musí prokázat studentskou kartou, např. ISIC (doporučení: pokud Vám nebudou chtít uznat slevu, nevzdávejte se a zkuste vedlejší okénko ;-)).
Trocha historie (nikoho nezabije)
Kreml je oficiálním sídlem prezidenta Ruské federace, hlavním politickým, kulturním i duchovním centrem města a také nejstarší částí Moskvy. Rozprostírá se na Borovickém vrchu, kousek od místa, kde kdysi Neglinka vtékala do řeky Moskvy. Pravděpodobně tu žili Slované již od 2. tisíciletí př. n. l. První malé opevnění tu vzniklo v 11. století a konečně z roku 1147 pochází první písemná zmínka o sídlu, které tu vybudoval Jurij Dolgorukij, legendární zakladatel Moskvy. Mimochodem si ho můžeme prohlédnout na Tverské ulici, kde na věčnou památku sedí kamenný na koni. Postupem času z malé dřevěné usadby rostla stále mohutnější pevnost. Po sjednocení Ruska v polovině 15. století si vládnoucí car Ivan III. uvědomil, že jeho sídlo není hodné panovníka jeho významu. V té době byly vápencové obvodové zdi v havarijním stavu. A jelikož sice ruští stavitelé byli schopni zdi spravit, nedokázali si poradit s náročnějšími projekty, pozval si car do Kremlu italské stavitele. V té době proběhla rekonstrukce chrámu Nanebevzetí a proběhla generální přestavba pevnostních zdí.
A rozhodně se na opevnění nešetřilo. Vznikly stěny ne z vápence, ale z neomítaných pálených cihel úctyhodných rozměrů: délka opevnění činí 2 235 m, výška se pohybuje mezi 8 a 19 m a šířka stěn je v rozmezí 3,5 až 6,5 m! O kvalitě stavby se můžeme přesvědčit sami, vždyť stěny vydržely až do dnešních dnů. V 17. století byla k hradbám přidána většina věží. Celkově je jich dvacet. Ty, které se nacházejí na třech rozích trojúhelníkovitého Kremlu, jsou kulaté, ostatní hranaté. Do Kremlu vcházíme od Manežního náměstí nejvyšší Trojickou věží (79 m), která je téměř přesnou kopií Spasské věže u Rudého náměstí (ta je známá svoji zvonkohrou).
Za Petra Velikého po přenesení hlavního města do Petrohradu význam Kremlu upadal. Moskevský Kreml znovuobjevila o několik desetiletí později Kateřina Veliká a přenesla sem alespoň část státní moci, moc soudní. Veškerou moc do Kremlu přenesl až V. I. Lenin po Velké říjnové revoluci. Mnoho dlouho nepoužívaných budov bylo opraveno. Kritická pro Kreml byla vláda Stalina, jelikož nechal několik chrámů uvnitř Kremlu zbourat, všechny carské symboly odstranit, zlaté orlice umístěné na kremelských věžích nahradit svítícími rudými až 3 m vysokými hvězdami a Kreml uzavřít veřejnosti. Znovu se návštěvníkům otevřel už dva roky po Stalinově smrti v roce 1955 a později se z něj kromě sídla vlády stalo i muzeum. Jako první ruský objekt byl Kreml v roce 1990 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Poklady Kremlu
Pokud se vydáte na druhý zmíněný prohlídkový okruh, tedy na území Kremlu, uvidíte jak spoustu chrámů (na Chrámovém náměstí), tak i známé technické památky zvon car-kolokol a dělo car-puška.
Zvon car-kolokol
Tento největší zvon na světě nikdo nikdy neslyšel. Ohromný zvon (výška 6 m, průměr 6 m a 60 cm, váha 200 tun) měl být zavěšen ve zvonici Ivana Velikého. Mistr zvonař Ivan Motorin se rozhodl odlít zvon rovnou v Kremlu. V roce 1735 zde vykopali velikou jámu o hloubce 10 m a odlili zvon. Za dva roky, kdy byl zvon stále ještě v jámě, vypukl v Kremlu požár. Ten zachvátil i dřevěný kryt kolem zvonu. Oheň hasili vodou a prudkým ochlazením zvonu se z něho ulomil malinký střep o hmotnosti více než 11 tun. Ještě dalších 100 let zůstal zvon v jámě, a když ho konečně vyzvedli, umístili ho na žulový podstavec, kde si ho můžeme prohlédnut dodnes.
Car-puška
Se svojí délkou 5,34 m, hmotností 40 tun a kalibrem 900 mm se jedná o největší dělo svého druhu na světě. Stejně jako zvon, který nikdy nezazvonil, ani z car-pušky se prý nikdy nestřílelo. Pozdější analýzy však toto tvrzení popírají a argumentují, že dělo nese stopy minimálně po jednom výstřelu. Car-puška byla vyrobena v Moskvě pro cara Fjodora I. Ivanoviče (1557–1598) a kdysi stávala na Rudém náměstí, kde měla střežit Kreml před nájezdy od řeky Moskvy. Kousek od děla leží dělové koule z roku 1834 a váze 1,97 tun. Jedná se však o pouhé dekorace, neboť do děla by se nevešly. K němu patřily lehčí koule o váze pouze 800 kg, které se bohužel nedochovaly.
Chrámy Kremlu
Na území Kremlu se nachází sedm chrámů: Uspenský (chrám Nanebevzetí Panny Marie), Archandělský, Blagoveščenskij chrám (chrám Zvěstování Panny Marie), Chrám dvanácti apoštolů, Chrám rizopoloženija (chrám Uložení roucha Panny Marie), Verchospasskij chrám a Zvonice Ivana Velikého, která je taktéž chrámem. Většina z chrámů je zpřístupněna veřejnosti a za prohlídku rozhodně stojí.
Uspenský chrám (chrám Nanebevzetí Panny Marie)
Tento chrám má hned několik nej. Je to největší, nejdůležitější, nejvelkolepější kremelský chrám a zároveň nejstarší zcela zachovaná památka Moskvy a jedna z největších kupolovitých staveb v Rusku. Byl postavený pod vedením italského stavitele v letech 1475–79 na žádost Ivana III. Už dříve na jeho místě stál jeden dřevěný a jeden kamenný chrám. Italský stavitel Aristoteles Fiovaranti nejdříve rozebral původní kamenný chrám a dal se do stavby veledíla, a to podle vzoru chrámu ve Vladimiru (město Vladimir 200 km východně od Moskvy bylo do té doby hlavním centrem, po dostavbě chrámu se náboženské centrum přenáší do Moskvy). Chrám poté sloužil ke korunovaci ruských carů, jmenování metropolitů a požehnání vojevůdcům před jejich válečnými taženími.
V dnešní době slouží chrám jako muzeum. V jeho interiéru si můžeme prohlédnout zastřešený, krásně vyřezaný trůn cara Ivana IV. Hrozného (1533–84), tzv. Monamachův trůn, ztvárňující výjevy ze života knížete Vladimíra Monamacha z Kyjeva. Za povšimnutí rozhodně stojí výzdoba, nástěnné malby (většina z nich je malovaná na zlatém podkladě z roku 1640) a sloupy s obrazy mučedníků. Jedná se o symbolické zobrazení, protože mučedníci jsou pokládáni za nosné pilíře víry. V chrámu mimo jiné najdete mnoho modliteben (malé kapličky se špičatou střechou), za bohatě zdobeným ikonostasem se schovává kaple sv. Petra a Pavla, hlavní oltář a svatyně s relikviemi významných metropolitů. O tom, že v chrámu bylo pohřbeno mnoho představitelů ruské církve, svědčí náhrobky metropolitů a patriarchů umístěné u stěn chrámu (vpravo a vlevo od vchodu ze západní strany).
Archandělský chrám
Každý metr čtvereční v moskevském Kremlu by mohl barvitě popisovat svoji historii. Místo, kde se nachází Archandělský chrám, není výjimkou. Nejdříve tu stál dřevěný chrám, pak kamenný, který nechal postavit v roce 1333 za jedno léto moskevský kněz Ivan Kalita jako dík za překonání hrozného hladomoru (Ivan Kalita se zasloužil o přenesení centra Rusi z Vladimiru do Moskvy). Bílý chrám, který tu stojí dodnes, byl postaven mezi roky 1505 a 1508 benátským architektem. Sloužil jako místo věčného odpočinku ruských carů.
Pochováni tu jsou třeba již zmíněný Ivan Kalita, Dmitrij Donský, Ivan III. i car Ivan IV. Hrozný. Jeho hrobka, ve které je uložen společně se svými syny Ivanem (kterého sám zabil) a Fjodorem I. (který po něm vládl), je pro návštěvníky mimo dohled schovaná za ikonostasem. Významná je zde ještě ikona archanděla Michaela, jelikož je její autorství připisováno Andreji Rublevovi (nejznámějšímu malíři pravoslavných ikon a fresek ruského středověku) a nástěnné malby Simona Ušakova ze 17. století.
Chrám Zvěstování Panny Marie (Blagoveščenskij sobor)
V tomto malém chrámu s devíti kupolemi se konaly svatby a křtiny ruských carů. Při restauračních pracích tu byly objeveny vzácné ikony Andreja Rubikova a jeho učitele Theofana Řeka (rusky: Feofan Grek). Jedná se o jeden z mála kremelských chrámů, který nevybudovali italští stavitelé, ale domácí mistři z Pskova v roce 1489.
Chrám dvanácti apoštolů
Tento nejmenší z kremelských chrámů bývá někdy označován jako „katedrála minor“. Byl postaven v 17. století v tradičním staroruském architektonickém stylu, má pět kupolí a bohatě zdobený interiér. Společně s chrámem byl vybudovaný i honosný Palác Patriarchů, s kterým je spojen. V době sovětské vlády byl využíván jako muzeum umění, po roce 1990 byl vrácen pravoslavné církvi.
Chrám rizopoloženija (chrám Uložení roucha Panny Marie)
Stejně jako chrám Zvěstování Panny Marie, byl i tento postaven ruskými mistry z Pskova v letech 1484–1485. Do 17. století zde sídlili moskevští metropolité a patriarchové. Uvnitř je chrám vyzdoben freskami zobrazujícími Ježíše Krista, proroky, cary a také výjevy ze života Marie. Nádherně zdobený ikonostas pochází už z roku 1627.
Verchospasskij chrám
Tento chrám bezpečně poznáte podle jedenácti malých zlatých kupolek s pravoslavnými kříži. Pro veřejnost je uzavřen a bohoslužby zde také neprobíhají.
Zvonice Ivana Velikého
Tato hlavní zvonice Kremlu bývá často nesprávně nazývána zvonice Ivana Velikého, avšak podle historických pramenů je její správný název chrám-zvonice Ivan Veliký. To proto, že název se nevztahuje k osobnosti Ivana Velikého, ale k samotné věži, která byla až do 18. století se svými 81 m nejvyšší stavbou ve městě. Kromě toho má věž přezdívku „hořící svíce“, kterou prý svým tvarem připomíná.
Můžeme si poslechnout až 30 jejích zvonů, nejvyšší z nich Uspenský váží přibližně 7 tun. Pod zlatou kupolí bychom si i mohli přečíst nápis (kdyby nebyl tak vysoko a bylo na něj dobře vidět): „Na přání svaté Trojice a na přání cara a velkoknížete celé Rusi Borise Fjodoroviče a jeho syna, slovutného careviče a velkoknížete celé Rusi Fjodora Denisoviče byl Boží dům dokončen a pozlacen v létě jejich panování 108“ (podle současného gregoriánského kalendáře se jedná o rok 1600).
Zmínky o první zvonici na tomto místě sahají až do roku 1329. Tu nechal zbourat car Ivan III. a na jejím místě dal postavit zvonici Ivan Veliký, která měla symbolizovat velikost správné víry, pravoslaví. Se stavbou se začalo v roce 1505 a dokončena byla teprve až za 95 let za vlády Borise Godunova. V roce 1812 během vpádu napoleonských vojsk, kdy se tu usídlil francouzský generál Lauriston a telegrafisté, byla věž poškozena. Napoleon také vydal příkaz sundat z věže zlatý kříž, což se vojákům dlouho nedařilo a vlastně nepodařilo vůbec. Po nějaké době kříž upadl sám. Později byla zvonice opravena, do roku 1917 otevřena veřejnosti a v současné době slibují její opětovné zpřístupnění. Možná, že až se vydáte do Moskvy, tak už bude pro návštěvníky zpřístupněna.
Kremelské paláce
Na území Kremlu je spousta prostor, kam se oko obyčejného smrtelníka nikdy nepodívá. K takovým místům patří třeba paláce, kterých je zde hned několik, například Velký kremelský, Fazetový, Těremový (nejpřepychovější ze všech zdejších paláců), palác Kratochvíl, Zlatý carský a další. Každý z nich má svoji osobitou historii, architekturu a jejich stěny byly svědky leckdy drsných událostí (např. z tzv. Krvavého schodiště u Fazetového paláce bylo shozeno několik příbuzných Petra Velikého během povstání střelců roku 1862). My se však podíváme jen stručně na místa, která máte šanci si alespoň zčásti prohlédnout, tedy především na velkolepý Velký kremelský palác.
Velký kremelský palác
Plocha Velkého kremelského paláce dosahuje úctyhodných 25 000 m². Komplex paláce zahrnuje přes 700 místností, devět kostelů (ze 14., 16. a 17. století) a také Těremový palác. Jeho pět nejokázalejších sálů (sv. Jiřího, sv. Vladimíra, sv. Ondřeje, sv. Kateřiny a sv. Alexandra) se využívá ke státním a diplomatickým návštěvám a další prostory slouží jako rezidence prezidenta Ruské federace. Palác byl postaven jako carská rezidence Mikuláše I. ruskými staviteli v letech 1838–1849. Pro veřejnost je přístupná pouze Zbrojnice (Oružejnaja palata) a Diamantový fond.
Ve Zbrojnici (Oružejnaja palata) rozhodně nenajdeme jen mistrovsky kované zbraně, luxusní brnění a vzácnou zlatou čapku Monamachů s diamanty a vzácnou sobolí kožešinou, která se po staletí používala ke korunovaci carů. V devíti sálech tu je vystaveno téměř čtyři tisíce vzácných carských pokladů ze 14. až 20. století zahrnující nejrůznější šperky, korunovační oblečení careven, korunovační trůny carů, carské saně a kočáry (tzv. karety), talíře ze zlata, číše třpytící se rubíny, ikony, rukopisy nevyčíslitelné hodnoty, slavná velikonoční Faberská vejce vyrobená ze vzácných kovů a diamantů. Za prohlídku a vytvoření si představy o životě carské rodiny návštěva zbrojnice zcela jistě stojí.
Nejvzácnější předměty jsou uloženy v tzv. Diamantovém fondu (Almaznyj fond), který se nachází v té samé budově. Tady se můžeme skrz pancéřové sklo podívat třeba na diamanty, nevsazené drahokamy, broušené kameny, šperky, korunovační klenoty a třeba také na korunu Kateřiny II. Veliké osázenou 5 000 diamanty.
Vládní budovy
O vládních budovách se zmíníme letem světem, protože dovnitř se podívat se poštěstí jen málokomu. Jedná se převážně o budovy Kremelského sjezdového paláce, Arsenálu, Senátu a budovu Nejvyššího sovětu.
Kremelský sjezdový palác (Gosudarstevnnyj kremljovskij dvorec) je prý nejohavnější a nejnovější budova Kremlu. Základními materiály použitými na výstavbu byl beton, sklo a mramor. Byl postaven v letech 1960–1961 pro sjezdy komunistické strany a v současné době slouží jako divadelní a koncertní síň až pro 6 000 diváků.
Arzenál se nachází severně od Kremelského sjezdového paláce. Nechal jej postavit Petr Veliký jako skladiště zbraní a munice. Kolem něj je umístěno 800 děl, která byla zabavena Napoleonovi. Žlutou trojúhelníkovou budovu Senátu s nápadnou kupolí nechala postavit Kateřina Veliká v 18. století. Ve 20. století tu měl kabinet V. I. Lenin, v současnosti se zde nachází pracovna prezidenta Ruské federace. Budova Nejvyšší sovětu SSSR (Verchovnij sovět) je místem, kde sídlil v letech 1938–89 nejvyšší orgán státní moci v Sovětském svazu.
Náměstí
To, co dosud bylo zmíněno, rozhodně ještě nepodává celistvý obrázek o Kremlu. Ještě jsme se nepodívali na všechna náměstí Kremlu, kterých je tu pět: Trojické (hned za hlavním vchodem Trojickou věží), Senátské (mezi budovami Arsenálu a Senátem), Palácové (kousek od Velkého kremelského paláce), Ivanovské (v jižní části Kremlu, sídlí zde vojenská škola) a poslední nám už známé Chrámové náměstí. A všechna náměstí se vlivem historických událostí měnila, ale to už by bylo na příliš dlouhé povídání…
Hrob neznámého vojáka
Tento památník padlým vojákům druhé světové války se nachází již od roku 1967 v Alexandrovském sadu, vedle stěny Kremlu (napravo od vchodu na Rudé náměstí kolem Historického muzea). Hoří tu věčný oheň slávy a ve středu památníku si můžete přečíst nápis: „Имя твоё неизвестно, подвиг твой бессмертен“ (Tvé jméno je neznámé, ale tvůj čin nesmrtelný). Napravo od památníku je pak dlouhá řada kamenů s názvy měst-hrdinů, kteří se během druhé světové války zapsali do dějin obrany Ruska a napomohli k vítězství. Podle výnosu prezidenta Ruské federace se zde od 12. prosince 1997 drží čestná stráž.
I v dnešní době je toto místo významné, odehrává se tu spousta oficiálních událostí převážně během květnových slavností a kromě toho je to jedno z míst, které navštěvují ženich s nevěstou v jejich svatební den, kdy tradičně objíždí významná místa města. Takže tu můžete zahlédnout jak oficiální ceremoniály, předávání vyznamenání aj., tak i spousty krásných ruských nevěst, ženichů a jejich svatebních limuzín.
Manéžní náměstí
Manéžní náměstí dostalo svůj název až ve 20. století podle budovy manéže. Dříve tu totiž ani žádné náměstí nebylo. Lidé sem chodili nakupovat do různých obchodů a pít do hostinců. Ulice, která se dnes jmenuje Manéžní a vede podél Alexandrovského sadu, se kdysi jmenovala Neglinnaja (po říčce Neglince, která tudy kdysi dávno protékala). Říčku Neglinku o délce 7,5 km téměř po celé její délce schovali do potrubí už v roce 1819. Neglinka tady sice stále protéká, ale o její existenci se moc neví. Dokonce teče i pod obchodním domem CUM, pod Divadelním náměstím, Manéžním náměstím, Alexandrovským sadem podél stěny Kremlu a vlévá se do řeky Moskvy nedaleko Velkého kamenného mostu.
Všechny zdejší krámky a hostince byly zbourány ve 30. letech kvůli stavbě prvních linek metra. Vedly zde dvě linky metra, z nichž jedna (červená, Sokolničeskaja) tu funguje dodnes. Osud té druhé byl zpečetěn v 90. letech při stavbě třípatrového obchodního centra Ochotnyj rjad. Toto obchodní centrum naštěstí nestavěli do výšky, ale do hloubky, a tak se tu dnes můžeme kochat volným prostranstvím, na jaře a v létě rozkvetlým Alexandrovským sadem, výhledem na Kreml a na historické muzeum nebo na sochy Zuraba Caritela zobrazující Ezopovy bajky. Pod vodotryskem na vyvýšeném prostranství můžeme i zahlédnout nakupující postavičky v obchodním centru Ochotnyj rjad.
Manéž
Budova Manéže byla postavena v roce 1817 u příležitosti 5. výročí vítězství nad Napoleonem během Vlastenecké války (1812). Původně Manéž sloužila armádě, k vojenským přehlídkám a cvičením. Mohl tu pochodovat celý pluk, protože uvnitř budovy není ani jediný sloup, který by podpíral klenbu a tím pádem by překážel vojenským útvarům. Geniální konstrukci stavby vyprojektoval A. Betankur, fasáda ve stylu empíru vznikla podle projektu O. Boveho. Později se v manéži konaly koncerty, od 30. do 50. let sloužila jako garáž vládních vozidel a od roku 1957 se používá výhradně k výstavám a jiným kulturním akcím.
Každoročně tu také probíhá trh medu. Manéž za dobu její existence několikrát poničil požár. Naposledy vyhořela v roce 2004 a je téměř jisté, že požár byl založen úmyslně, aby na tomto atraktivním místě mohly vyrůst nové budovy. Záměr selhal, neboť památková ochrana zvítězila a Manéž byla vybudována znovu, což v Moskvě, kde spousta památek mizí beze stopy, rozhodně není samozřejmostí.
Chrám Krista Spasitele
Někteří cizinci tento chrám přezdívají Pussy Riot Cathedral. Právě zde se totiž odehrálo ono provokativní vystoupení ruské punkové skupiny v roce 2012. Je až s podivem, jak sem její členové zvládli pronést přes veškerou ochranu aparaturu a techniku, když každého návštěvníka u vchodu ruská ochrana pečlivě kontroluje. Vstup je zdarma, ale musíte počítat s lehkým zdržením ve frontě u ochráníků.
Sám chrám (největší pravoslavný na světě) je přímo architektonický skvost. Hlavní chrámová loď, do níž se vtěsná až 10 tisíc věřících, se 103 m vysokou kupolí, působí impozantně. Nezřídka se stane, že neinformovaný návštěvník je krásou, výzdobou a prostory tak ohromen, že si ani nevšimne nenápadných schodů, po kterých se dá sejít ještě do suterénu, které skýtá překvapení – další chrám. Bez nadsázky můžeme říct, že tu jsou dva chrámy v jednom, a to jsme se ještě ani nezmínili o podzemních garážích umístěných ještě o úroveň níž.
Historie vs. současnost
Z každého kamene jako by zde na vás dýchala historie, ale nenechte se zmýlit! Historii má sice Chrám Krista Spasitele velmi bohatou, ale ne ten, který zde stojí dnes. Ten současný je totiž jen věrnou replikou chrámu, který tu stával kdysi. Původní chrám zde byl postaven jako připomínka vítězství nad Napoleonem a stavěl se dlouho, přes čtyřicet let (1839–1883). Tehdy se jednalo o jeden z nejprestižnějších a nejdražších projektů architekta Konstantina A. Thona. Jen na zlatou kupoli tehdy bylo spotřebováno 425 kg zlata!
Nad chrámem se začala stahovat mračna už po Velké říjnové revoluci po roce 1917. V roce 1931 tu zazněl obrovský výstřel a chrám se skácel k zemi. Stalin ho nechal vyhodit do povětří, takovým mu byl tento symbol ortodoxní víry trnem v oku. A také právě toto místo bylo podle nejrůznějších šarlatánů, kterými se obklopoval, předurčeno k úplně jinému účelu. Právě zde měl vyrůst Palác Sovětů, gigantická administrativní budova stalinské epochy, jejíž výška měla dosahovat neuvěřitelných 495 m a měla se tak stát i nejvyšší budovou na světě. Na jejím vrcholu měla stát obrovská socha Lenina.
Se stavbou se začalo během třicátých let, byla však přerušena druhou světovou válkou. Poté se už nikdy nepodařilo projekt dokončit. O pravém důvodu nezdaru se dá spekulovat, někdo tvrdí, že podloží bylo zcela nevhodné na výstavbu takové budovy, podle jiných teorií chyběly na dostavbu finanční prostředky. Možná je na každé teorii trochu pravdy, možná byl pravý důvod úplně jiný. Jisté je však to, že zde místo Paláce Sovětů postavili obrovský bazén a Moskvané sem chodili plavat.
Kdo si oblíbil zdejší bazén, měl v 90. letech smůlu. Komu však chyběl původní Chrám Krista Spasitele, dočkal se svého. Na začátku devadesátých let vzniklo sdružení na obnovu chrámu, a tak byl v letech 1994–97 původní chrám obnoven. První mše zde byla odsloužena v noci z 6. na 7. ledna roku 2000 (právě na pravoslavné Vánoce podle juliánského kalendáře, které jsou v Rusku oproti našemu Gregoriánskému kalendáři o 13 dní opožděné). V dnešní době se zde pravidelně slouží mše a konají nejdůležitější události ruské pravoslavné církve.
Památník Petra Velikého
Z mostu před Chrámem Krista Spasitele nelze přehlédnout 98 m vysoký památník Petra Velikého, který hrdě vyhlíží z plachetnice. Jeden z nejvyšších památníků na světě zde stojí od roku 1997 na počest 300. výročí vzniku ruské flotily. Podle neoficiálních zdrojů však jeho autor Zurab Careteli měl původně zcela jiný záměr. Památník prý dříve zobrazoval Kryštofa Kolumba na Santa Marii a chtěl jej prodat zemím Latinské Ameriky na počest 500. výročí objevení Ameriky. A jelikož se mu drahou sochu z v hodnotě 16,5 milionů dolarů prodat nepodařilo, trochu jej předělal, a od těch dob zde stojí socha Petra Velikého.
Novoděvičí klášter (Novoděvičij monastyr)
Tento klášter je prý jeden z nejhezčích klášterních komplexů v celém Rusku. V roce 2004 se dostal na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejhezčí pohled na opevněný klášter se vám naskytne od rybníka (vpravo od hlavního vchodu). Založen byl už v roce 1524 Vasilijem III. na připomínku dobytí Smolenska (1514). Klášter sloužil a v současné době stále ještě slouží jako ženský klášter, ale dříve měl ještě i další funkce – vězení pro manželky carů a pevnost. Právě sem byly umísťovány nepohodlné manželky carů (např. tu ve vyhnanství až do své smrti žila nevlastní sestra Petra Velikého Sofie Alexejevna, která sem byla odložena po neúspěšném pokusu o svržení cara). Klášter měl v 16. století sloužit také jako obranná linie před nájezdy Tatarů. V roce 1571 však při útoku tatarského chána nesplnil svoji funkci a byl silně poničen. Až roku 1591 prokázal své opodstatnění, když zastavil poslední nájezd Tatarů.
V současné době si zde můžete prohlédnout jak hezký model komplexu kláštera, tak i jednotlivé budovy. Vstup je zdarma. Dominantními stavbami jsou chrám Smolenské Matky Boží (bílý chrám s jednou zlatou kupolí a čtyřmi stříbrnými) z roku 1524, 72 m vysoká barokní zvonice ze 17. století a červenobílý chrám se zlatou kupolí chrám Zesnutí Bohorodičky ze 17. století. Zde se konají bohoslužby a při významných událostech sem občas zavítá třeba i prezident Ruska.
Dohady a záhady
Doba založení kláštera se shoduje s dobou prvních rozvodových řízení na dnešním území Ruské federace. Panují tedy jisté pochybnosti o pravém důvodu založení kláštera: založil jej Vasilij III. opravdu na připomínku dobytí Smolenska? Neměl k tomu praktičtější důvod – odložení manželky, která mu neporodila syna? V roce 1505 se totiž Vasilij oženil se Solominoj Saburovoj, kterou si vybral na „přehlídce nevěst“ jako jednu z 500 možných, které mu přivezli z celé země. Ani po dvaceti letech manželství se však páru nenarodil žádný potomek.
Vasilij se bál, že by si na trůn mohli dělat nárok synové jeho bratrů, a tak jim zakázal ženit se, dokud se mu nenarodí syn. Po dvaceti letech se konečně velkoknížeti podařilo do té doby nevídané: dostal svolení ke druhé svatbě. První manželka, později známá jako sv. Sofie, byla odložena do kláštera, a druhá mladičká nevěsta Jelena Glinská (později významná osobnost a i regentka moskevského státu) mu porodila vytouženého syna. Nebyl jím nikdo jiný než Ivan Hrozný.
Novoděvičí hřbitov
Součástí klášterního komplexu je jeden z nejznámějších a nejprestižnějších hřbitovů v Moskvě, kde odpočívají významné ruské a sovětské osobnosti (nejprominentnější osobnosti jsou však pochovány u kremelské zdi). Pohřbeni tu jsou například umělci N. V. Gogol, A. P. Čechov, A. Tolstoj, P. Treťjakov, A. N. Ostrovskij, V. Šukšin, filmový režisér S. Ejzenštejn, hudební skladatelé S. Prokofjev, A. Rubinstein, D. Šostakovič a spousta dalších spisovatelů, zasloužilých vědců, herců, básníků a samozřejmě také politiků. Perličkou je, že kdo se ve stalinské době stal významnou veřejnou osobností, dostal spoustu výhod (např. dobrý plat, byt, možnost letní rekreace atd.) a další lukrativní výhodou pro něj bylo i rezervované místo na Novoděvičím hřbitově.
Vysotky
Moskva jako „třetí Řím“ je prý rozprostřena kolem sedmi vrcholků, stejně jako Řím. Na každém vrcholku stojí vyšší budova, tzv. vysotka, které nechal postavit Stalin v padesátých letech minulého století. Podle jedné z mnoha teorií proto, aby dosáhl své nesmrtelnosti. Nesmrtelnosti měl údajně docílit dosažením sedmi ctností. První ctností je vzdělání, a tak na Vrabčích horách stojí vysotka Moskevské státní univerzity (MGU), známá jako Lomonosova univerzita. Aby bylo dosaženo další ctnosti, nechal Stalin postavit u řeky Moskvy vysotku známou jako hotel Ukrajina, jedno z nejluxusnějších ubytování ve městě. Ostatní vysotky symbolizující ctnosti jako harmonie, přátelství atd. slouží různým účelům (např. na konci Arbatu je MID, Ministerstvo zahraničních věcí, v jiných vysotkách jsou státní kanceláře či obytné prostory).
Moskevská státní univerzita (MGU)
Moskevská státní univerzita (MGU, Lomonosova univerzita) na Vrabčích horách je nejvyšší z vysotek. Výška budovy činí ohromných 240 m a její vnitřní prostory jsou dechberoucí (v 36 patrech je 33 km chodeb). Uvnitř se nachází několik kateder, studentské koleje, obchůdky, tělocvičny, koncertní sál, divadlo, bazén a další vybavení, aby studenti vše potřebné našli v budově. Nejvíce se do historie zapsaly katedry chemie a fyziky, nejklíčovější dvě z celkového počtu 300 kateder. Právě zde studovali nejvýznamnější chemikové a fyzikové Sovětského Svazu (z celkového počtu 18 vědců, kteří obdrželi Nobelovu cenu, jich právě 11 studovalo MGU).
Samotná budova Lomonosovy univerzity je opředena mnoha záhadami a legendami, tak například je prý pod MGU protiatomový kryt, který by dokázal pojmout velké množství nejdůležitějších osob v případě ohrožení. Další legenda tvrdí, že sem vede tajná soukromá linka metra od Kremlu. Podle dalších mýtů v budově straší. Prý tam žijí duchové zemřelých německých dělníků, kteří nepřežili stavbu MGU a že jich nebylo málo. Budova MGU je střežena ochrankou, takže dovnitř se turisté nedostanou, pouze při výjimečných příležitostech či na speciální propustku na pozvání pracovníků či studentů MGU.
VDNCH
VDNCH (Výstava úspěchů národního hospodářství) připomíná zašlou sovětskou slávu. Ve 30. letech vznikla myšlenka prezentovat úspěchy jednotlivých republik, krajů a oblastí Sovětského Svazu a k tomuto účelu tu ve stylu socialistického realismu bylo vybudováno několik pavilonů. Každý pavilon představoval určitou oblast a byl také vyzdoben motivy typickými pro ten který kraj. Během druhé světové války byly exponáty převezeny do Čeljabinsku a svoji činnost areál obnovil až v padesátých letech. Postupem času byly pavilony používány k výstavám úspěchů jednotlivých průmyslových odvětví. Od 80. let se stav areálu začal zhoršovat a postupem času zde vznikla tržnice. Po rozpadu Sovětského svazu byl areál přejmenován na VVC (Celoruské veletržní centrum). V současné době se tu konají různé veletrhy a výstavy, avšak spoustu pavilonů najdete v dost havarijním stavu.
I přesto se místo těší oblibě jak ze strany turistů, tak ze strany Moskvanů. Můžete tu obdivovat akrobatické kousky mladých Moskvanů na kolečkových bruslích, poslechnout si živou hudbu anebo zajít do obrovského lunaparku vybaveného jak zastaralými, tak i moderními atrakcemi. Atmosféru v letním období dokreslují fontány. Fontána blíže ke vstupu opět připomíná jednotlivé republiky bývalého Sovětského svazu, každá ze soch na fontáně symbolizuje jednu z republik.
Muzeum kosmonautiky
Před vstupem do areálu VVC Vás zaujme 99 m vysoká socha rakety mířící do vesmíru. Před ní, jako na ulici slávy, jsou na patnících hvězdy, připomínající jednotlivé úspěchy dobývání vesmíru, a po obvodu chodníku sochy osobností, které se o ně zasloužily.
V roce 1981, při oslavě 20. výročí prvního letu člověka do vesmíru, tu bylo otevřeno Muzeum kosmonautiky. Spousta exponátů připomíná první kroky sovětského snažení o dobývání vesmíru (výstavy o Lajce a dalších pejscích, o Juriji Gagarinovi a další).
Moskva city
Moderní mrakodrapy, nákupní centra, kanceláře…, i to je jedna z mnoha tváří Moskvy. Moskva city je nejnovější čtvrť města nacházející se jen 4 km západně od Rudého náměstí. Dříve zde byla průmyslová oblast s továrnami, kamenolomem a starými domy. Proto byla právě tato část města o celkové rozloze 100 ha vybraná k postavení nového business centra v roce 1992, kde by výhledově mělo pracovat a žít okolo 300 000 lidí. Každá ze staveb má svého investora a architekta.
Stavba mrakodrapů se neobešla bez incidentů. Jakoby noční můra Rusů a jejich leckdy až přehnaný strach z požárů ohně jen přitahoval. V dubnu roku 2012 vznikl v mrakodrapu „Východ“ velký požár, který vůbec nebylo jednoduché uhasit a hasičům to zabralo více než čtyři hodiny snažení a několik desítek letů helikoptérou. Světlo požáru bylo tehdy vidět až na dvacet kilometrů daleko. A běžné požáry tu nejsou výjimkou, zatím naposledy tu hořelo v lednu 2013.
Bílý dům
Když už budete v Moskvě, zajděte se podívat i na Bílý dům. Bílý dům v Moskvě? Ano, nejen Američané mají svůj Bílý dům. Budova stojí na břehu řeky Moskvy, směrem ke čtvrti Moskva city na Krasnopresnenském nábřeží. Byl postaven v letech 1965–1979 podle plánů architektů Čečulina a Štellera. Budova vždy sloužila vládním účelům, po rozpadu Sovětského svazu zde sídlil ruský parlament, než se přestěhoval do budovy Státní dumy na Tverské ulici. Od roku 1994 v Bílém domě sídlí vláda Ruské federace.
Dům získal velikou popularitu především díky událostem v letech 1991–93, kdy se právě zde odehrávaly klíčové události. Nejznámější je vystoupení Borise Jelcina z 19. srpna 1991, kdy zde na pozadí Bílého domu mluvil ke svým příznivcům ze střechy tanku. Budova byla silně poškozena v říjnu 1993, kdy byl na rozkaz Jelcina Bílý dům, kde se ještě ukrývali příznivci starého režimu, ostřelován z tanků. Fotografie s polorozbořeným Bílým domem se později staly velkou trofejí. Zanedlouho po říjnových událostech byla budova zrekonstruována a v této podobě ji můžete vidět dodnes.
Praktické informace – kam se dá jít na záchod
Veřejné záchody na každém kroku v Moskvě rozhodně nenajdete, proto doporučuji řešení jako v jakémkoli větším městě – kavárny, McDonaldy apod. I přesto je tu několik míst, která oceníte v nouzové situaci, o kterých je dobré vědět. Pokud budete na Rudém náměstí, je to už jen kousek od GUMu (velká zdobná bílá budova) a tady hned v první uličce v posledním patře jsou pěkné moderní bezplatné záchody.
Další možnost, i když už ne tolik luxusní, je veřejné WC kousek od vstupu do Kremlu. Pokud stojíte před hlavním vstupem do Kremlu, otočte se doprava, kde leží park (Alexandrovský sad). Sejdete dolů po schodech, půjdete parkem podél silnice a narazíte na záchodky částečně zapuštěné pod zemí. Jinou možností je zajít do nákupního centra Ochotnyj rjad na placené veřejné WC, které stojí cca 20 rublů.
Další veřejné WC oceníte v parku Gorkého, u řeky Moskvy, od Krymského valu půjdete cca 600 m k Puškinově nábřeží.
Autorkou textu je Pavla Tomášková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.