Národní jídla - Roštil - Další pokrmy - Přílohy, omáčky a pochutiny - Sladkosti - Nealkoholické nápoje - Alkoholické nápoje
Makedonská kuchyně je velmi podobná kuchyním okolních balkánských zemí, kuchyni srbské či řecké. Na všech těchto kuchyních je patrný především vliv Turecka, ale i kuchyně středozemní či maďarské. Základem většiny jídel je maso, ať již hovězí, vepřové (mimo muslimské oblasti) nebo skopové. Hodně se konzumují i sladkovodní ryby. Ani vegetariáni nemusí zoufat, Makedonci konzumují hodně zeleniny a zdejší saláty jsou vyhlášené.
Jeďte do Severní Makedonie v dobré partě
Národní jídla
Za makedonské národní jídlo je považováno tavče gravče. Připravuje se z čerstvých fazolí, které se nejprve delší dobu povaří. Následně se vloží do zapékací misky a zapečou se s dalšími přísadami – osmaženou cibulkou, rajčaty, paprikou, popřípadě slaninou, či uzeninou. Lze přidat i sůl, koření a bylinky. Pokrm se podává přímo v zapékací misce, která ho udržuje teplý i během konzumace. Jídlo je to levné, ale přitom dostatečně výživné. Kdo absolvoval čundry v komunistickém Československu s kultovní konzervou „Trenčianský párok s fazuľou“, ví, o čem je řeč. Nejlepší tavče gravče v Severní Makedonii dostanete v malých lidových hospůdkách poblíž trhu Bit Pazar ve Skopje.
Druhým kulinářským symbolem Severní Makedonie je šopský salát. Ten dostanete téměř v libovolné makedonské hospodě. A dobře jej známe i u nás. Jedná se o směs nakrájené čerstvé zeleniny – rajčat, okurek, paprik a cibule posypané balkánským sýrem a zakápnuté vinným octem a olivovým olejem. Jeho neopakovatelná chuť v Severní Makedonii je dána především tím, že veškeré produkty pocházejí z lokálních zahrádek, a ne z velkoplantáží a jsou tedy opravdu „bio“. Makedonci se přou s Turky a Bulhary o původ názvu salátu i o původ salátu samotného. Jedna teorie praví, že název vznikl zkomolením tureckého názvu čoban salat, tedy pastýřský salát. Opravdu pod tímto názvem se tento salát podává v Turecku. Čistě makedonská teorie praví, že salát je pojmenován podle makedonského hlavního města, tedy že se jedná o zkomoleninu názvu skopský salát.
Roštil
Nejrozšířenějším typem jídla v celé bývalé Jugoslávii je tak zvaný roštil čili gril. Jedná se o různé typy masa z různých zvířat na grilu. Podávaný může být buď jako plnohodnotné jídlo na talíři s trochou zeleniny a s přílohou (obvykle hranolky nebo bulgur), nebo jako fast-food v rozkrojeném kulatém chlebu zvaném lepinja. Nejpopulárnější jsou šišky z mletého masa ćevapi a placka z mletého masa pleskavica. Pod pojmem šarska pleskavica se v Severní Makedonii rozumí pleskavica s přídavkem sýra, pod pojmem uštipok či leskovačka pleskavica pak pleskavica s přídavkem slaniny. Nezaměňujte uštipok a uštipci – knedlíčky z kukuřičné mouky podávané obvykle se smetanou, bryndzou či sýrem. Plátek masa na způsob steaku se nazývá vešalica, grilovaná játra džigerica a grilované velmi chutné klobásky prostě kobasica. Chcete-li ochutnat od všeho kousek, dejte si mešano maso. Porce bude určitě velká a jídlo bude vynikající.
Především poblíž Ohridského a Prespanského jezera se jí hodně sladkovodních ryb. Nejtypičtější je koran, endemický druh pstruha vyskytující se pouze v těchto dvou jezerech a přilehlých řekách. U Dorjanskeho jezera na východě země se naopak konzumuje zdejší typický kapr.
Další pokrmy
Celojugoslávskou variantou rychlého občerstvení je burek. Placka z těsta nazývaného filo, které připomíná naše listové těsto. Může být plněna sýrem, mletým masem, špenátem, bramborem či lecčím jiným. Varianta burku spirálovitě stočeného v zapékací misce se nazývá pita. Burek se obvykle podává s jogurtem, který má ovšem mnohem řidší konzistenci než náš jogurt a slouží především jako nápoj.
Jídlem chudých býval v Makedonii kačamak, kukuřičná kaše připomínající italskou polentu nebo rumunskou mamaligu. Jí se se sýrem, smetanou, vejcem nebo jen tak samotná. Pastýři na odlehlých horských salaších často dlouhé týdny konzumují jen kačamak. Podobným jídlem je popara – na kousky nalámaný chléb vařený v mléce s přídavkem sýra, smetany či kajmaku. Kombinace, která velmi rychle a levně zasytí i po náročné celodenní práci.
Přílohy, omáčky a pochutiny
K roštilu i při jiných příležitostech se podávají omáčky. Kromě globalizovaného kečupu a majonézy se můžeme setkat se srbským ajvarem, pastou z červených paprik a lilků. Kajmak je sesbíraná a nasolená smetana z mléka. Pindžur je pasta podobná ajvaru, ve které je ale více lilku než papriky.
Makedonci vyrábí a konzumují mnoho druhů sýra. Mléko pro jeho výrobu může být kravské, ovčí, popřípadě i kozí. Většinou se ale jedná o směs, která vznikne hned při dojení na salaši. Pro Makedonce je důležitější způsob přípravy sýra než surovina, ze které pochází. Měkký sýr, u nás nazývaný balkánský, se v Severní Makedonii jmenuje sirene. Pod názvem kaškaval se pak ukrývá déle zrající žlutý sýr připomínající náš eidam. Díky přírodním podmínkám, ve kterých zvířata žijí a ve kterých se sýry připravují, mají tyto sýry ovšem úplně jinou chuť než u nás doma.
Sladkosti
Co se týká sladkostí, je Makedonie ovlivněna stejně jako celý Balkán bývalou Osmanskou říší. Nejoblíbenější sladkostí je baklava – koláčky z filo těsta plněné ořechy, či jinou náplní a zalité sladkým cukerným roztokem. Tulumba je velmi podobná, jedná se smažené šištičky ve stejném roztoku. A do třetice kadajif jsou vlasové nudle z filo těsta s přídavkem sýra opět v tomto roztoku. Vše je neskutečně sladké. Chalva jsou v originále rozemletá sezamová semínka s cukrem. V Severní Makedonii je sezam často nahrazován ve vodě nabobtnalou krupicí.
Nealkoholické nápoje
Co se týká nealkoholického pití, tradiční nápoje byly v Makedonii bohužel téměř úplně převálcovány výrobky firem Coca Cola a Pepsi. Mnoho hospod stále drží tradici, že k jídlu je zdarma k dispozici kohoutková voda, na požádání a někdy i bez něj. Bohužel v turistických oblastech již i tento dobrý zvyk mizí. Osvěžujícím nápojem může být limonáda, což v Severní Makedonii znamená vychlazenou vodu s rozkrájeným citronem a mírně oslazenou.
Čaj se v Severní Makedonii příliš nepije. A když už, tak spíše takzvaný horský čaj z různých bylinek, především z oregana. Naopak káva v Severní Makedonii není jen nápojem, ale je společenskou událostí. Žádná návštěva se neobejde bez šálku kávy. Podat kávu návštěvníkovi znamená, že se stal hostem a je od této chvíle pod ochranou hostitele. Namísto, aby Makedonci chodili „na pivo“ nebo „na jedno“, chodí „na kafu“. I když pak často u piva nebo u pálenky skončí.
Tradiční turecká káva připravovaná v džezvě jako třeba v Bosně kupodivu není v Severní Makedonii příliš obvyklá. Pokud ji dostanete, tak spíše v oblastech obývaných Albánci. Anebo tam, kde se vyskytuje hodně turistů, o kterých si Makedonci myslí, že takovou kávu chtějí. Klasický způsob, jak Makedonci připravují domácí čili „domaću“ kávu je velmi podobný přípravě našeho „turka“. Prostě se lógr v šálku zalije vařící vodou a případně osladí. Bohužel stále častěji je k dostání v kavárnách italské espreso namísto této klasické makedonské kávy.
Alkoholické nápoje
Balkánské národy se obecně dělí na ty, které umí dobré víno a neumí pivo, a na ty, které umí pivo, ale neumí víno. Makedonci patří jednoznačně do první skupiny. Makedonské víno patří mezi nejlepší v Evropě. Určitě nezklamou značky jako Tikveš nebo Vranac. Ale ani nejlevnější víno z krabic nebude v Severní Makedonii úplně špatné. Lepší a tradičnější je v Severní Makedonii víno červené a spíše sladké než suché. Dobrým kompromisem mezi cenou a chutí může být například značka T’ga za jug (Smutek jihu). Tu lze ostatně sehnat po celé bývalé Jugoslávii. Ale pozor, makedonští Albánci patří do druhé skupiny a víno dělat opravdu neumí. Dát si domácí víno v albánské vesnici v Severní Makedonii může být velmi silný, ale nikoli pozitivní zážitek.
Naproti tomu pivo v Severní Makedonii není nijak excelentní. Nejrozšířenější značka Skopsko se v posledních letech zlepšila a připomíná standardní evropská piva. Ničím zvláštním však nezaujme. Piva značky Zlaten Dab, Prilepsko nebo Gorsko lze s chutí vypít jen po několikadenní horské túře. Pak chutná všechno.
Jako všude na Balkáně k životu v Severní Makedonii patří pití tvrdého alkoholu. Pod názvem rakija se skrývá světlá pálenka z libovolného ovoce. Rakija tak může být loza (z vína), šljivovica, viljamovka (z hrušek) nebo třeba jabukovica. Rakija se pálí téměř v každé domácnosti. Makedonci příliš nesoutěží v obsahu alkoholu v pálence, ten bývá obvykle někde mezi 30 a 40 procenty. Dohání to však množstvím. Standardní mírou je 100 gramů, tedy o něco více než 1 dcl. Tedy o něco více než naše dva malé panáky. Alkohol do sebe balkánské národy nekopou najednou, ale ucucávají po malých dávkách v průběhu celého večera. O to více ho ale vypijí a o to více ho nabídnou návštěvníkovi. Makedonská pohostinnost v oblasti tvrdého alkoholu může být pro nezkušeného turistu opravdu smrtící.
Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.