Horská turistika - Cykloturistika - Lyžování - Paragliding - Vodní sporty - Jeskyňářství
Horská turistika
Na území Severní Makedonie se nachází tři národní parky a řada dalších horských hřebenů, které lákají k turistice. Téměř bez výjimky jsou však všechny makedonské hory obtížně přístupné po silnici, a tak je zde těžké vymyslet pouze jednodenní túry. Naopak Severní Makedonie je země zaslíbená vícedenním horským přechodům s plnou polní. Turista však musí počítat s tím, že v horách je jen minimální infrastruktura, téměř žádné horské chaty a málo značených cest. Značení je navíc často ve velmi zbědovaném stavu. Též možnost úniku z hor v případě náhlé změny počasí nebo nehody nemusí být jednoduchá. Popravdě, v málokteré evropské zemi, možná dokonce v žádné, nenajdete vysoké hory tak opuštěné, jako v Severní Makedonii.
Jeďte do Severní Makedonie v dobré partě
Cykloturistika
Severní Makedonie může být velmi příjemnou destinací pro dobrodružnější cyklistické výpravy. A to jak pro náročnou terénní MTB cyklistiku, tak pro cyklistiku silniční. I v případě silniční cyklistiky se však bude jednat o značně kopcovité trasy, rovné cyklostezky podél řek v Makedonii nehledejte.
Silnice v Makedonii jsou v relativně dobrém stavu a přitom, kromě několika málo hlavních tahů, je provoz na nich minimální. Zajímavými tipy pro horskou silniční cyklistiku může být třeba přejezd pohoří Galičica od Ohridského k Prespanskému jezeru mezi Sv. Naumem a Oteševem. Z této silnice vede řada stále ještě asfaltových odboček k horským salaším. Další zajímavou oblastí s mnoha úzkými asfaltovými silničkami téměř bez provozu může být pohoří Straža na severovýchodě země při srbských hranicích. Po asfaltu lze na kole vyjet například až pod proslulou megalitickou svatyni na vrcholu Tatčev Kamen. Kolem Ohridského jezera a v národním parku Mavrovo moc terénů pro silniční cyklistiku není, asfaltové silnice tu vedou jen v hlubokých údolích a je na nich nepříjemně velký provoz.
Naopak, tato oblast může být budoucím rájem pro horské cyklisty. V pohořích Bistra, Jakupica, Galičica či Baba je již dnes vyznačeno několik terénních cyklotras. Například výjezd na horském kolem na 2 601 m vysoký vrch Pelister v pohoří Baba po šotolinové cestě může být velkou výzvou i pro zdatné cyklisty. Bohužel často značení cyklistických tras v těchto horách probíhalo jen od stolu či počítače v kanceláři. A tak mnohdy značení v terénu neexistuje, popřípadě existuje a pak náhle skončí. Mnohé trasy vydávané za cyklistické stezky jsou obtížně průchodné i pěšky, natož aby byly průjezdné na kole. Vždy to tedy chce pátrat po zkušenostech jiných návštěvníků, popřípadě se ptát místních obyvatel.
Lyžování
Na území Severní Makedonie existují momentálně tři větší lyžařská střediska. Jedná se o Popovu Šapku nad městem Tetovo ve svazích druhé nejvyšší makedonské hory Titov Vrv. Dále existuje lyžařské středisko poblíž Mavrovského jezera ve svazích planiny Bistra. A konečně nejnovější makedonské středisko je nedaleko města Bitola ve svazích Pelisteru. Ostatní lyžařská střediska v Severní Makedonii jsou momentálně mimo provoz, popřípadě je jejich provoz omezen na malé, spíše dětské vleky. Ceny za lyžování jsou oproti střední a západní Evropě mírné, stejně tak ceny jídla a ubytování. Na druhou stranu jsou sjezdovky sice použitelné, ale jejich výběr a délka není kdoví jak dobrá a tratě nebývají příliš dobře upravené. Sjezdové lyžování v Severní Makedonii tedy lze doporučit spíše jako doplněk dalších poznávacích či turistických aktivit, než že by stálo za samostatnou cestu.
Tratě pro běžecké lyžování v Severní Makedonii neexistují a Makedonci tento sport téměř neznají. Naopak by bylo možné najít řadu terénů pro dobrodružné skialpové výlety. Počínaje relativně plochými pohořími Bistra či Galičica, která by bylo možné přejít i na běžkách i sněžnicích. A konče případnými náročnými skialpovými túrami na Pelisteru, Korabu či Šar Planině. Je však třeba počítat s tím, že zázemí je zde minimální až žádné a stejně tak možnost pomoci v případě nehody či zvratu počasí. V každém případě se jedná o túry určené jen pro velmi zkušené a samostatné borce.
Paragliding
Severní Makedonie by se mohla stát díky svému reliéfu rájem pro sportovní paragliding. Paraglidové kluby existují ve Skopje, Kruševu, Prilepu a v Mavrovu. Nejčastějším místem, kde lze spatřit letce, jsou svahy pohoří Galičica nad Ohridským jezerem. Místní agentury jsou schopny tento zážitek zprostředkovat i naprostým začátečníkům. A to včetně zapůjčení potřebného vybavení, dopravy a služeb instruktora. Další paraglidové terény se nachází nad Mavrovským jezerem nebo u města Kruševo. V Kruševu se dokonce konalo mistrovství světa v této sportovní disciplíně.
Vodní sporty
Z vodních sportů je v Severní Makedonii populární kanoistika. Na jezeře Matka poblíž Skopje si lze zapůjčit kajaky nebo kanoe pro turistické vyjížďky. Stejně tak v některých místech u Ohridského a Prespanského jezera. Zde je pouze třeba mít na vědomí, že oběma jezery prochází státní hranice, Prespanským jezerem dokonce hranice EU.
Co se týká kanoistiky na divoké vodě, na řece Treska pod přehradním jezerem Matka existuje slalomový kanál. Každoročně kolem výročí Illindenského povstání 2. srpna se zde konají mezinárodní závody ve vodním slalomu. Dostatek vody zajistí vypouštění přehradní nádrže nad tímto kanálem. Další makedonské řeky jsou rozumně sjízdné jen na jaře, v létě mají málo vody. Vodáci občas sjíždí úseky řeky Radika od místa, kde se přiblíží k silnici Mavrovo-Debar k Debarskému přehradnímu jezeru. Černý Drin pod Ohridským jezerem je bohužel svázán soustavou přehrad a je z vodáckého hlediska nepoužitelný. Největší makedonská řeka Vardar teče mezi Skopje a Velesem pěkným údolím, je ovšem značně znečištěná. Vodáckou výpravu do Severní Makedonie je tedy nejlepší podniknout na jaře a spojit s výpravou do některé další blízké země, například do Albánie či Řecka.
Jeskyňářství
V Severní Makedonii je též velké množství jeskyní. Prozkoumaných je jich údajně 346, dalších několik tisícovek čeká na prozkoumání. Již zde proběhlo několik expedicí českých jeskyňářů a další lze nepochybně očekávat v nejbližších letech. Turisticky je přístupná jeskyně Vrelo v kaňonu Matka. Její zadní část je zatopena vodou a jeskyňáři se zde dostali až do hloubky 212 metrů, aniž by dosáhli dna. Někteří z nich se domnívají, že tato jeskyně může být nejhlubší podvodní jeskyní Evropy. Na požádání v informačním centru Národního parku Mavrovo je přístupná jeskyně Šarkova dupka poblíž Mavrovského jezera.
Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.