Vlakem - Autobusem - Vlastním autem
Vlakem
Železnice v Severní Makedonii jsou v žalostném stavu, jsou pomalé, frekvence spojů je řídká. Je to ovšem s výjimkou autostopu nejlevnější způsob dopravy. Všechny spoje makedonských železnic vedou z hlavního města Skopje. Nové vlakové nádraží se nachází asi 2 kilometry od centra východním směrem. Staré vlakové nádraží na konci pěší zóny je již od roku 1980 mimo provoz a je částečně přeměněno na muzeum.
Jeďte do Severní Makedonie v dobré partě
Ze Skopje vedou železniční tratě do čtyř směrů. Směrem k srbské hranici končí vlaková doprava v městě Kumanovo. Jezdí sem čtyři vlaky denně. Trať dále na hraniční přechod Tabanovce a na Srbsko je bohužel „dočasně“ mimo provoz. Směrem na kosovské hlavní město Prištinu jezdí jeden mezinárodní osobní vlak denně. Stejně tak jeden vlak denně jezdí po trati západním směrem na Tetovo, Gostivar a Kičevo. Dále k Ohridskému jezeru se bohužel musí pokračovat autobusem.
Nejlepší je situace u trati vedoucí jižním směrem podél hlavní dálnice na město Veles. Tady jezdí denně dokonce deset párů vlaků. Z toho tři pokračují dále na řeckou hranici do Gevgelije (ale nikoli do Řecka samotného), další tři pokračují na Prilep a Bitolu a jeden východním směrem do města Kočani.
Autobusem
Daleko lepší možnosti skýtá cestování autobusem. Hlavní autobusové nádraží ve Skopje se nachází hned přes ulici od nádraží vlakového. Frekvence spojů je mnohem větší než u vlaků, jízdní doby kratší a jízdné je sice vyšší než u vlaku, ale pořád relativně levné. Například na pro turisty velmi atraktivní trase mezi hlavním městem Skopje a turistickým centrem Ohrid jezdí autobusy přes den v intervalech od jedné do jedné a půl hodiny. Cesta dlouhá 170 km trvá kolem tří hodin a stojí v závislosti na společnosti kolem 500 MKD (tedy něco přes 100 Kč).
Autobusová síť v Severní Makedonii je překvapivě hustá a místní spoje občas zajíždějí i do malých vesnic. Obvykle míří v časných ranních hodinách z vesnice do nejbližšího většího města a v odpoledních hodinách zase zpátky. Kromě velkých autobusových nádraží nebývají k dispozici jízdní řády a často nejsou ani označeny zastávky spoje. Na existenci spoje a jeho jízdní řád je třeba se zeptat na nějakém veřejném místě, nejlépe v místní hospodě. I tak bývá informace často velmi vágní. Například: „Ano, autobus odpoledne do města jede. Někdy ve dvě, nebo možná ve čtyři. Ale pojede určitě, ráno jsem ho viděl jet nahoru.“
Po hlavním městě Skopje se dá docela dobře cestovat levnou veřejnou autobusovou dopravou. Některé dny v týdnu je dokonce veřejná doprava ve městě zdarma. Jinak lze lístek zaplatit drobnými mincemi u řidiče. Na hlavních páteřních linkách navíc jezdí červené dvoupatrové autobusy velmi podobné londýnským double-deckerům. Ovšem s řízením po evropsku na levé straně.
Vlastním autem
Pro cestování vlastním autem je dobrou zprávou, že hlavní makedonské silnice jsou v docela dobrém stavu. Je to stále ještě dědictví socialistické Jugoslávie, kdy byly do infrastruktury chudších částí země investovány velké prostředky.
Severní Makedonie má dvě hlavní dálnice. Severojižní tah se dříve jmenoval Dálnice Alexandra Makedonského, v rámci urovnání sporů s Řeckem byl přejmenován na Dálnici Přátelství. Vede od hraničního přechodu se Srbskem Tabanovce, kolem Mezinárodního letiště Skopje a přes města Veles a Negotino na řeckou hranici Bogorodica u Gevgelije. Kolmo na tento tah vede Dálnice Matky Terezy, která se na Dálnici Přátelství napojuje u Miladinovců východně od Skopje. Pokračuje severním obchvatem hlavního města a kolem města Tetovo do Gostivaru. Další pokračování přes Kičevo k Ohridskému jezeru je ve výstavbě, stejně tak jako dálnice z Bitoly přes Prilep, která se napojí na Dálnici Přátelství poblíž Negotina.
Na Makedonských dálnicích se platí mýtné. Částky jsou téměř symbolické (do 2 euro), ale mýtné brány se vyskytují velmi často. A tak mnohdy více vadí zdržení ve frontě na placení než placení samotné. Mýtné lze platit v makedonských denárech, v eurech, nebo platební kartou. Při platbě v eurech je kurz, kterým je mýtné přepočítáváno, značně nevýhodný. Vzhledem k výši placených částech to ale zase tak moc nevadí.
Vedlejší silnice v Severní Makedonii jsou ve všelijakém stavu. Po hlavních tazích například na Bitolu nebo k Ohridskému jezeru se dá cestovat rychle a pohodlně. Některé silnice hlavně do horských vesnic však mohou být velmi rozbité a často chybí asfalt úplně. V mnoha místech též nelze spoléhat na mapy, je potřeba se ptát místních, kam která silnice vede.
Cena benzínu v Severní Makedonii je podobná cenám v České republice či jinde na Balkáně. Nafta je o něco levnější. Jen na málo místech se platí za parkování. Zato zaparkovat v centrech velkých měst, především ve Skopje, může být občas téměř neřešitelný problém. Při dlouhodobém parkování vozidla s cizí státní značkou, například v případě vícedenního horského přechodu, je rozumné se s někým domluvit, aby za menší finanční obnos vozidlo pohlídal. Lze to udělat například v místní hospodě.
Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.