Dřevěné a kovové rukodělné výrobky - Koření a vanilka - Přírodniny - Drahokamy - Razítka
Pamětihodnosti z cest po Madagaskaru jsou velmi rozmanitého druhu. Ponechme stranou vyslovené kýče a celosvětově univerzální suvenýry a věnujme se věcem ryze madagaskarským a pěkným nebo zajímavým. Vlastně jedna výjimka by tu byla – rum. Ten se na Madagaskaru vyrábí z třtiny (což by měl každý rum hodný svého názvu). Existuje mnoho značek, nejkvalitnější je asi Dzama, dobrý je i Mangoustan. Nejkvalitnější druhy koupíte jen v supermarketech v centrech největších měst, a pak překvapivě také u velkých benzínek. Cena těch nejlepších se pohybuje mezi 500 až 800 Kč. Rumy Dzama lze koupit i u nás, ale stojí o něco víc.
Leťte na Madagaskar v dobré partě
Dřevěné a kovové rukodělné výrobky
Přímo v hlavním městě lze koupit různé ručně vyráběné hračky a upomínkové předměty. Nejrozšířenější jsou řezbářské práce – od malých figurek a krabiček přes sošky až po židle, skříně, truhly nebo třeba víka od rakví. Na větší truhlářské práce, nábytek a dřevěné umělecké předměty se v Antananarivu specializuje hned několik společností. Nejkrásnější dřevěné starožitnosti, jako třeba sloupy aloalo z mahafalských hrobů nebo dveře ze starých zafimanirských domů jsou z etického hlediska už dost pochybnou záležitostí i v případě, že jsou prodávány legálně.
Na úplně druhém konci etického spektra stojí předměty vyráběné z kovového odpadu. Plechovky od piva či Coca coly, korunkové uzávěry a obaly konzerv se pod šikovnýma rukama místních výrobců mění v krásně barevná autíčka, motorky či traktory. Jsou záležitostí posledních dvaceti nebo třiceti let a stále jich přibývá.
Naopak stále méně a méně je tradičních výrobků ze sisalu, i když různých sisalových tašek, ubrousků či hraček je stále ještě dostatek (téměř v každém mezinárodním letu opouštějícím Madagaskar se najde alespoň jeden turista třímající dvoumetrový sisalový baobab nebo sisalovou palmu či žirafu).
Koření a vanilka
V minulosti Madagaskar proslul jako země koření a tato sláva oprávněně přetrvává do dnešních dnů. Červený ostrov stále ještě patří mezi největší producenty vanilky, hřebíčku a v menší míře i dalších chuť upravujících produktů.
Na tržnicích se běžně prodávají suvenýrové sety, jakési sady pytlíčků nebo i ozdobných krabiček s různými přísadami do jídel – skořice celá i mletá, papričky pálivé a ještě pálivější, několik druhů pepře v kuličkách i namletého, hřebíček i hřebíčková silice, kari, kardamom, koriandr, kurkuma… Nejobjemnější je ale trh s vanilkou, která se na Madagaskaru produkuje opravdu ve velkém. I velmi kvalitní tobolky se prodávají podstatně levněji než v Evropě. Je však potřeba o vanilce něco vědět a při nákupu dodržet několik pravidel.
Zásady pro nákup vanilky
Kvalitní vanilkové tobolky jsou vláčné a lze je ohýbat. Jestliže jsou tvrdé, znamená to, že jsou vyschlé a scvrklé, tedy staré nebo špatně ošetřené. Prohnanější prodejci někdy tobolky opětovně máčí, aby je udrželi v „kondici“. Je podezřelé, když je v balíčku s vanilkovými tobolkami prach či vanilkové úlomky. Svědčí to o přestárlém anebo špatně uskladněném zboží. Taková vanilka přesto může být stále vláčná, protože je opakovaně vlhčena. Kvalitně zpracované tobolky jsou hnědé až šedozelené. Černá barva značí nekvalitní zpracování nebo přílišné stáří.
Raději si prohlédněte víc zboží. Nenechte se „ukecat“ hned napoprvé a vše napřed dobře zvažte. Pakliže si nejste jisti, požádejte o pomoc svého českého nebo malgašského průvodce. Rád vám poradí. Potřebujete-li větší množství, svěřte se do rukou nějaké firmě. Vyjde to levněji než u prodejce na trhu. Nikdy však nekupujte to nejlevnější zboží, bývá nekvalitní.
Přírodniny
Madagaskar je jedinečnou zemí hlavně díky své unikátní přírodě. Bez náležitého povolení úřadů je však zakázáno jakékoli přírodniny vyvážet. Teoreticky můžete mít problém, i když vám na celnici najdou v batohu malou mušli nebo kamínek. V praxi samozřejmě taková přísnost neplatí, ale pokus vyvézt rostlinu, zvíře nebo polodrahokam bez povolení je opravdu nebezpečné počínání a zlotřilci hrozí vězení.
Na suvenýry přírodního původu (ale třeba i na významnější etnografické předměty) je proto nutné mít povolení. Pokud vše řádně zakoupíte u autorizovaného prodejce, buď sám od sebe, nebo na požádání vám ho ochotně vystaví. Praxe je ovšem složitější. Suvenýry většinou koupíte někde u stánku na trhu nebo přímo od prodejce, který běhá se zbožím někde po městě nebo postává na místech turisty hojně navštěvovaných. Zde se lze nějakého potvrzujícího papíru dočkat stěží. A solidních (pevných, kamenných) obchodů je jen několik málo v těch největších městech.
Chce-li si člověk něco pěkného přivézt domů nebo obdarovat kamarády, musí na sebe vzít trochu rizika. Pokud si počínáme s rozumem, není zas tak velké. Kvůli malému vyřezávanému panďuláčkovi, korálkům z barevných fazolí nebo hrstce mušlí vás nikdo na letišti trápit nebude. „Potáhnete-li“ ale domů značně opršalé aloalo, na němž bude sedět živý lemur s chameleonem na zádech, problémům se nevyhnete.
Z Madagaskaru lze vyvézt i řadu přírodnin (výjimkou jsou jen druhy na prvním dodatku CITES), ale je k tomu nutné povolení. To vydává ministerstvo životního prostředí (Ministère des Eaux et Forêt), ale je to záležitost zdlouhavá, která se navíc někdy neobejde bez úplatků. Každý si proto musí sám pro sebe rozhodnout, zda je pro něj takové počínání ještě přijatelné.
Drahokamy a polodrahokamy
Toto zboží je možno koupit v obchodě nebo u náhodného prodejce na ulici. Důrazně doporučuji první způsob, i když je o dost dražší. Pokud nejste opravdový znalec, nedokážete zjistit, zda vám dotyčná osoba prodává opravdu cenný minerál nebo jen „fejk“. A vývozní povolení vám vystaví také jen kamenný obchod.
Razítka
Roztomilou maličkostí, která navíc může být opravdovou upomínkou (ve smyslu vzpomínek), jsou razítka. Prodávají se hlavně v Taně (pardon, v Antananarivu) a zobrazují ledacos – od symbolů madagaskarské státnosti, přes lemury a baobaby až po žertovné výjevy z malgašského života. A krom toho si můžete nechat udělat razítko „na míru“, téměř s libovolným výjevem. Odehraje se to překvapivě rychle a do hodinky může být vše hotovo.
Autorem textu je Pavel Hošek, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.