Pravěk - Řekové a Římská říše - Středověk - Benátčané a Turci - Britský kolonialismus a nezávislost - Okupace Kypru - Hospodářský zázrak - Snahy o sjednocení
Historie Kypru bývá většinou zmiňována v publikacích o Řecku a to ještě velmi stručně. Informace, které se váží jenom k tomuto ostrovu, musíte hledat spíš na internetu než v knihovnách. Existují i brožury, které vydává Kyperská turistická organizace, v jedné z nich („Cyprus 10 000 years of history and civilisation“) je historie popsaná do detailů.
Pravěk na Kypru
Nejstarší stopy lidského osídlení na ostrově Kypr se datují do období neolitu (okolo 8 000 př. n. l.). Konkrétně byly nalezeny na výběžku Akrotiri a jednalo se samozřejmě o sběrače a lovce. Na začátku mladší doby kamenné se lidé na Kypru začali usazovat v kamenných chýších a začali tvořit vesnice. Z doby okolo 4 500 př. n. l. pochází nejstarší nálezy keramických nádob a o 1 000 let později už tu lidé znali měď.
Zásadní změna přichází s počátkem doby bronzové (2 400 - 2 200 př. n. l.). V té době začínají obyvatelé upouštět od kulatých kamenných chýší a začínají si stavět obydlí s více místnostmi, vyrábět měděné šperky, v zemědělství používat pluh a mrtvé pohřbívat na organizovaných pohřebištích. Z předmětů nalezených v těchto hrobech můžeme odhadovat obchodní styky s Krétou, Sýrií a Egyptem.
Ve 13. století př. n. l. už se Kypr stal natolik rozvinutým územím, že se místní městské státy staly rovnoprávným obchodním partnerem silnému Egyptu a všem ostatním vyspělým civilizacím východního Středomoří. Na hospodářském rozkvětu měla největší podíl těžba mědi a jiných drahých kovů. Dokonce už tehdy vznikly nejstarší písemné památky. Na konci 13. století se zde začínají usazovat Řekové z pevniny (je to období mykénské civilizace). Svědčí o tom četné nálezy mykénské keramiky a ostatních vývozních artiklů.
Přechod mezi prehistorickým a historickým obdobím je charakterizován vývojem politickým a technologickým. Přibližně v 11. století př. n. l. byly téměř všechny městské státy na Kypru zničeny, pravděpodobně v důsledku přírodní katastrofy. Podle mytologie pak nová města vybudovali hrdinové vracející se z trojské války, helenizace této oblasti je však již nezpochybnitelnou historickou událostí. Zřejmě nejužší styky navázal Kypr s řeckými ostrovy Euboia a Kréta. Technologickou změnou bylo používání železa, které nahradilo měď při výrobě šperků, ale hlavně zbraní. V té době připlouvají na ostrov Féničané a zakládají mj. osadu Kition.
Řekové a římská říše
V archaickém období už výhodná poloha ostrova lákala různé kmeny a národy k okupaci. A tak se zde střídali Asyřané, Egypťané a Peršané. Zakládaly se nové obchodní osady, z nichž ještě dnes můžete vidět Salamis, Kition, Kourion, Palaipafos, Amathous, Marion. Východní vlivy byly patrné zejména ve stylu života a v umění. V klasickém období se i Kypr zúčastnil řecko-perských válek, samozřejmě na straně Řeků. Po krátké bitvě však ostrov obsadili Peršané. Okolo roku 400 př. n. l. bylo kyperské slabikové písmo nahrazeno řeckou alfabetou.
V době helénismu se Kypr stal součástí říše Alexandra Velikého, po jeho smrti připadl Ptolemaiovcům a stal se součástí říše s centrem v egyptské Alexandrii. Kypr byl v té době především výhodnou vojenskou základnou a bohatým nalezištěm vzácných kovů. Opět můžeme vliv Egypta vypozorovat zejména v umění.
V roce 58 př. n. l. se Kypr stal součástí Římské říše a zůstal jí až do roku 330 n. l. Římané opět využívají bohaté kyperské doly na měď. V této době se název ostrova Kypr (latinsky Cuprum) stává synonymem pro měď. Období římské nadvlády znamenalo pro Kypr obrovský ekonomický růst. Je důležité zmínit i návštěvu apoštolů svatého Pavla a svatého Barnabáše, který se na Kypru narodil a zemřel u Salamíny, severně od Famagusty. Barnabáš je považován za zakladatele místní církve a patrona a ochránce ostrova. Jelikož místo jeho skonu se dnes nachází na turecké části ostrova, bylo hlavní sídlo jeho kultu přeneseno do Larnaky.
Středověk
Součástí Byzantské říše byl Kypr od 4. do 12. století. Hlavní centrum ostrova se přesunulo z Pafosu do Salamíny, poblíž které byl v 7. století založen Ammochostos (Famagusta). Dalším významným městem byl Amathous, poblíž kterého bylo založeno nové město Neapolis nebo taky Nemesos, ze kterého později zkomoleně vznikl Lemesos (Limassol). Staré město Ledra bylo nahrazeno novým Lefkosia, které se během 11. a 12. století stalo novým hlavním městem ostrova. Nejdůležitějším vývozním artiklem se stalo hedvábí, obrovské obchodní lodě a výrobky ze zlata a stříbra. V pohoří Troodos vzniká obrovské množství klášterů, z nichž je dnes nejvýznamnější Kykkos.
Po Byzantincích se na ostrově na 300 let (650-960) usadili Arabové a požadovali po byzantském císaři platit pravidelný tribut, aby zde zachovali mír.
Od roku 1192 už Kypr nesdílí společnou historii s ostatním územím dnešního Řecka. V roce 1191 při třetí křížové výpravě si totiž ostrov podmanil Richard Lví srdce a o rok později jej prodal francouzskému rytíři Guyi de Lusignan, který založil dynastii kyperských králů Lusignanů. Mimochodem v českém filmu Noc na Karlštejně hrál Waldemar Matuška roli Petra, krále cyperského. Historicky opravdu došlo k setkání Karla IV. s Petrem Lusignanem, který byl pozván na návštěvu do Čech.
V letech franckého království se na Kypr dostává i gotický sloh (který v Řecku prakticky neexistoval) a zachovaly se zde i významné památky v podobě chrámu Agia Sofia v Lefkosii, chrámu svatého Mikuláše ve Famagustě nebo kláštera Bellapais.
Benátčané a Turci
1489-1571 je stoleté období, kdy se Kypr nacházel pod benátskou správou. Benátská republika tím získala výraznou převahu ve Středozemním moři (hlavně nad svými rivaly z Janova). Nejdůležitějším dílem Benátčanů bylo vybudování silného opevnění hlavního města Lefkosie. Hradby mají hvězdicovitý tvar s 11 bastiony, po obvodu měří necelých 5 km a východy z města jsou tvořeny třemi branami (směrem do Pafosu, Kyrenei a Ammochostu).
V roce 1571 se Kypr na 300 let stává součástí stejného státního útvaru jako dnešní Řecko, konkrétně Osmanské říše. Benátčané o ostrov přišli už při dobytí prvního města, kterým byl Ammochostos (Famagusta). Během osmanské nadvlády byl Kypr relativně nábožensky i politicky svobodný. To se změnilo až s národněosvobozeneckým bojem proti Turkům, který vypukl v roce 1821 v Řecku. Zasáhl samozřejmě i kyperské Řeky a začala se zde zvedat vlna odporu proti Osmanům a touha připojit se k nově vzniklému samostatnému řeckému státu. To se však nepodařilo a z osmanského područí se Kypřané vyvázali až v roce 1878, bohužel rovnou pod nadvládu jiného uzurpátora.
Britský kolonialismus a nezávislost
Novým správcem ostrova se stala Velká Británie, která měla ostrov pod svou správou až do roku 1960. Kypřanům bylo slíbeno, že se jejich život změní k lepšímu jak ekonomicky, tak i politicky, a že se časem spojí s Řeckem. Sliby však nikdy naplněny nebyly. V roce 1950 se konalo referendum o spojení s Řeckem, ve kterém se 5,7 % obyvatel vyslovilo pro. Britská vláda však neustále toto spojení odkládala na neurčito. Nespokojenost s koloniální politikou dávali Kypřané najevo v několika pokusech o povstání, které vyvrcholily mezi lety 1955-1959.
16. srpna 1960 byla v Curychu vyhlášena samostatná Kyperská republika s prezidentem patriarchou Makariem III. Přitom o samostatnost na Kypru nikdo příliš nestál, obyvatelé se spíše chtěli stát součástí Řecké republiky. Podle dohod si Velká Británie na ostrově stále podržela území pro své vojenské jednotky.
Okupace severní části Kypru
Se vznikem nové republiky vznikl i problém procentuálního složení Řeků a Turků v parlamentu a ostatních státních institucích. Byl uspořádán v poměru 4:1 stejně jako počet obyvatel. Tohle se však tureckým Kypřanům nelíbilo a tak za mohutné stínové podpory Velké Británie probíhaly mezi těmito dvěma etniky větší či menší roztržky. V roce 1967 se v Řecku k moci dostává vojenská junta a prezident Makarios III. se pomalu, ale jistě myšlenky sjednocení zříká. Pravicoví extrémisté však nikoliv a v červenci 1974 uspořádali proti prezidentovi vojenský puč.
To se stalo záminkou pro Turecko, které v této události vidělo snahu vojensky ovládnout ostrov, a tak aby zamezilo sjednocení Kypru s Řeckem, ze dne na den se u kyperského pobřeží vylodily turecké vojenské síly a během 4 týdnů obsadily více než třetinu ostrova. Dodnes jej neopustily. Podle Turecka vstoupila vojska na Kypr v roce 1974, aby tak zachovala mír a ochránila turecké Kypřany. Učinila tak v souladu se smlouvou uzavřenou mezi Řeckem, Tureckem a Velkou Británií v Curychu.
Okupace měla pro Kypr tyto důsledky:
- ztráta 36,2 % území
- asi 200 000 řeckých Kypřanů bylo násilně vyhnáno ze svých domovů a stále je jim odpírán nárok na návrat jejich majetku
- 1 400 lidí je stále pohřešováno a turecká strana odmítá spolupracovat při pátrání
- 43 000 vojáků z Turecka je stále usazeno na okupovaném území, čímž se z něj stává nejmilitarizovanější oblast na světě
- asi 160 000 Turků bylo na Kypr vysláno, aby osídlili okupované území
- 57 000 z původních 116 000 tureckých Kypřanů opustilo Kypr z důvodů ekonomických, sociálních a morálních, které byly spojeny s okupací
- ilegální prodej majetku patřícího řeckým Kypřanům
- ničení helénského a křesťanského kulturního dědictví na okupovaném území
Hospodářský zázrak
V srpnu 1974 se musel Kypr vyrovnat s přílivem uprchlíků ze severní strany ostrova, kteří museli být zabezpečeni, museli dostat nový domov, práci atd. (naopak z jihu na sever odešlo asi 45 000 lidí). Jelikož byl téměř veškerý cestovní ruch před vpádem tureckých vojsk soustředěn okolo města Ammochostos (Famagusta), museli řečtí Kypřané vybudovat celé nové turistické lokality na jihu. To vyvolalo obrovský stavební boom a díky mezinárodní pomoci a krizi v Libanonu mohl začít hospodářský rozkvět.
V 70. letech zuřily na Blízkém východě boje a v Libanonu, který byl dosud daňovým rájem a vyhledávaným místem pro investice zahraničních firem, vypukla občanská válka. Kyperská republika, která se pomalu vzpamatovala z důsledků invaze, nabídla zahraničním firmám stejné podmínky daňového ráje, které měly předtím v Libanonu. Tím dosáhla obrovského přílivu kapitálu. Mimo jiné se pod kyperskou vlajkou plaví také řada rejdařských společností.
Kypr vsadil již od začátku na turistický ruch a tak tu vznikly luxusní hotelové komplexy. Stát také umožnil koupi domu s pozemkem cizincům, což znamenalo další kapitál především od Arabů a Britů. Po rozpadu SSSR sloužil ale Kypr často také jako místo praní špinavých peněz.
Snahy o sjednocení
24. dubna 2004 bylo na Kypru uspořádáno referendum o sjednocení ostrova, o které už velmi dlouho usiluje mezinárodní společenství. 75,8 % řeckých Kypřanů se vyslovilo proti, naopak 64,9 % tureckých Kypřanů pro sjednocení. Protože nesouhlasily obě části Kypru, plnoprávným členem EU se o týden později stala pouze řecká část Kypru. Turecko jako kandidát na vstup do EU nebude přijato, dokud otázka okupace severní části ostrova nebude vyřešena.
Autorkou textu je Michaela Smékalová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.